Latinsky (Alternaria brassicicola a Alternaria brassicae)
Příznaky
Oba původci této choroby jsou příbuzné houby a způsobují shodné příznaky. Na všech listech (pravých i děložních), vznikají hnědé až černé, nejprve drobné, mírně propadlé, okrouhlé skvrny. Na řapících, květní stopkách a na šešulích jsou tyto skvrny protáhléjšího tvaru. Na pletivech uvnitř skvrn jsou viditelné typické soustředné kruhy. Skvrny postupně zasychají a praskají. Silněji napadené listy žloutnou, od okrajů zasychají a opadávají. U květáku se původci této choroby mohou projevit i ve formě hnědnutí a černání částí růžic.
Tento druh padlí způsobuje na plodech, na dřevě vrcholových letorostů, na řapících a na nervatuře listů angreštů, ale i rybízů (zejména rybízu černého) a kříženců rybízů s angreštem bílé povlaky, které postupně hnědnou a vytvářejí se na nich drobné tmavé pohlavní plodničky. Napadené letorosty zaostávají v růstu, deformují se, někdy se vlivem vytváření adventivních pupenů i rozvětvují a často odumírají. Listy na těchto letorostech jsou malé, deformované a většinou časem opadávají. Napadené plody zastavují růst, zůstávají tvrdé, jsou nevzhledné, nechutné a často též opadávají. U černého rybízu dochází k projevům napadení především na vegetačních vrcholech letorostů a to většinou až v průběhu sklizně nebo po sklizni. Napadené rostliny vlivem dodatečného obrůstání nedostatečně vyzrávají a proto mají sníženou odolnost vůči mrazům. Příbuzná choroba - evropské padlí angreštové (Microsphaera grossulariae) je v poslední letech méně častá a vyskytuje se zejména u značně zanedbaných rostlin (nedostatečná výživa a závlaha, zastíněné lokality). Toto padlí napadá především jen listy.
Na jakékoliv nadzemní části rostlin fazolu se vytvářejí nepravidelně okrouhlé, hnědé skvrny, které na mladých luscích jsou vpadlé, s tmavším, červenohnědým a vyvýšeným okrajem. Skvrny se postupně zvětšují a někdy i splývají. Na starších luscích se vytvářejí drobné nepravidelné skvrny, tvořící typickou kropenatost. Na skvrnách se v soustředných kruzích vyvíjejí tmavé velmi drobné plodničky. Z lusků přerůstá houba na semena, na kterých se vytvářejí žluté, žlutohnědé až červenohnědé skvrny. Na napadených listech jsou kromě skvrn napadeny i žilky (nervatura), které i s okolním pletivem hnědnou a odumírají. Silně napadené listy usychají, odumírají, ale neopadávají a zůstávají viset na rostlinách.
Na listech, především kolem nervatury, vznikají různě veliké hnědě ohraničené skvrny, které jsou nejprve žlutohnědé, později od středů hnědé. Skvrny se postupně zvětšují a spojují. Napadené listy se deformují, zasychají a již koncem léta předčasně opadávají. V důsledku předčasného opadu dochází ke špatnému vyzrávání letorostů a ke zvýšenému riziku poškození mrazy. Skvrny mohou vznikat i na listových řapících, na plodech a výjimečně i na letorostech. Na plodech jsou skvrny šedohnědé až černé, mírně propadlé a lehce zaměnitelné se skvrnami způsobenými bakteriemi. Silněji napadené plody jsou deformované, nedostatečně vyzrálé a často předčasně opadávají. Tato choroba je někdy označována jako "hnědnutí listů ořešáků".
Podle původce je tato choroba známá i jako pakustřebka rybízová. Od června vznikají na listových čepelí rybízů a angreštů žlutozelené, ostře ohraničené, 1 až 3 mm velké skvrny se světlezeleným okrajem, které od středů postupně nekrotizují. Počet skvrn se zvětšuje a skvrny splývají. Silněji napadené listy žloutnou, hnědnou a opadávají. Často dochází k úplnému předčasnému opadu listů a to ještě před uzráním bobulí. Výjimečně jsou napadány i listové řapíky, stopky květů a plodů a letorosty. Napadené rostliny jsou oslabovány, bobule na nich špatně vyzrávají a keře či stromky snadněji namrzají. Antraknóza patří k nejzávažnějším houbovým chorobám červených a bílých rybízů. Existují rozdíly v náchylnosti jednotlivých odrůd (k silně náchylným patří např. "Fayův", "Heros", "Versaillský" nebo "Vierladenský").
Na plodech vznikají nejprve vodnaté skvrny, které se rychle zvětšují, propadají a černají. Postupně vznikají velké nepravidelné černé skvrny, ohraničené vodnatým lemem. Skvrny postupují do plodů, kde postihují jádro, které zčerná a seschne. Při pozdním napadení není jádro zasaženo a postižen je jen zelený obal. Napadené plody většinou opadávají. Na listových čepelích vznikají nejprve drobné hranaté skvrny, které jsou vodnaté, později hnědé a nekrotické. Skvrny jsou ohraničené nervaturou a splývají ve velké hnědé plochy. Elipsovité nebo kruhovité skvrny mohou být i na nervatuře, listových řapících a na letorostech. V těchto případech může docházet i k zasychání vrcholů letorostů. Na okrajích skvrn se za vhodných podmínek vytváří zasychající bělavý bakteriální sliz.
Jedná se o jednoho z nejběžnějších škůdců různých ovocných druhů. Jeho housenky okusují listy a při přemnožení dochází až k holožírům. Nejznámější jsou výskyty na jabloních, ale škodí např. i na trnkách, hlozích, břízách, topolech aj. Ve škodlivém množství se vyskytuje především v méně ošetřovaných zahradách, v alejích kolem silnic. K přemnožení dochází především v teplejších oblastech. Housenky jsou dlouze chlupaté, skoro černé, později pestře zbarvené a až 5 cm dlouhé.
Na vrchní straně listů se objevují světlezelené až žluté difúzní skvrny, na jejichž spodní straně vyrůstá jemně sametový povlak fruktifikačních orgánů houby (proto též někdy "plíseň sametová" nebo "hedvábná"), který je z počátku nazelenalý, později olivově hnědé barvy. Skvrny se rychle zvětšují a splývají. Napadené listy hnědnou a odumírají. Choroba se šíří od spodních (starších) listů směrem nahoru. Při silnější infekci zůstávají napadené rostliny velmi brzy bez listů. I když novější odrůdy rajčat již většinou mají určitou genetickou rezistenci vůči této chorobě, jedná se stále o nejzávažnější chorobu rychlených rajčat, zejména ve špatně větraných sklenících a fóliovnících.
Na listech rychlených okurek, ale i vodních a cukrových melounů, vznikají žluté nebo hnědé skvrny, které postupně zasychají a pletivo vypadává. První skvrny jsou na okrajích listových výkrojků. U řapíků a stopek plodů se v místech přirůstání ke stonkům objevují nekrotické skvrny s velkým množstvím velmi drobných černých plodniček. Přilehlé listy a plody žloutnou a odumírají. Napadené plody se deformují, od špičky černají a zasychají. Hniloba někdy postupuje jen uvnitř plodů. Větší škody jsou u pozdně letních a podzimních kultur.
Především na horní straně listů vznikají hnědočerné, černofialové až černé skvrny, různě velké a různého tvaru. Tvar i barva skvrn jsou často závislé na odrůdě růží. Velmi často mají skvrny jemně paprsčitý okraj. Počet a velikost skvrn se zvětšuje a skvrny často splývají. Na povrchu skvrn na vrchní straně listů je možné pozorovat velmi drobné, černé, puchýřkovité plodničky, ve kterých jsou výtrusy, a které se po protržení pokožky rozšiřují do svého okolí. Napadené listy nebo jednotlivé lístky žloutnou a předčasně opadávají. Při velmi silné infekci mohou být napadeny i zelené větvičky nebo dokonce i květy. Následkem napadení se rostliny postupně oslabují, čímž se stávají náchylnější ke zmrznutí a současně i méně kvetou. Mezi jednotlivými odrůdami jsou značné rozdíly v náchylnosti. K nejnáchylnějším patří např. odrůdy Mabela, Sonja a Whisky. Nejméně jsou napadány pnoucí růže.
Červci jsou stejnokřídlý hmyz, který se velmi intenzivně rozmnožuje. Samičky červců jsou bezkřídlé, samečci jsou okřídlení. Napadají nejrůznější bylinné rostliny a dřeviny, v našich podmínkách poškozují především skleníkové nebo pokojové rostliny. Dospělci i larvy červců vysávají pletiva z listů, větví a stonků a tím se napadené rostliny deformují, zaostávají v růstu a při přemnožení často hynou. Většina červců vylučuje medovici, na které rostou černě houbového původu. Někteří červci (především vlnatí) žijí i na kořenech rostlin. Červce rozdělujeme na červce vlnaté (mají na povrchu těla voskové výpotky ve formě poprašků, vláken nebo chomáčků - např. červec paprsčitý a č. citroníkový, kteří škodí na orchidejích, palmách, citrusech a jiných hrnkových rostlinách), puklice (jejich těla jsou pokryty vyklenutým a většinou okrouhlým štítkem, který je v dospělosti pevný - např. p. polokulovitá a p. kaktusová, které škodí na pokojových a skleníkových rostlinách, nebo p. lísková a p. březová, které škodí na venkovních okrasných dřevinách a na štítenky (jsou pokryty štítky různé velikosti a tvaru - např. š. kaktusová, která škodí na kaktusech, š. břečťanová a š. skleníková, které škodí především na hrnkových rostlinách).
Na brukvovité zelenině způsobují škody čtyři druhy dřepčíků. Brouci jsou 2 až 2,5 milimetrů dlouzí a u d. černého a d. černonohého mají celé krovky černé, kdežto brouci d. polního a d. zelného mají na krovkách podélné žluté pruhy. Silné zadní nohy jim umožňují skákat a proto jsou také někdy nazývány "zelnými blechami". Již brzy na jaře napadají brukvovité plodiny (ale i plevelné nebo volně rostoucí rostliny) v jejichž listech brouci vykusují drobné (průměr 1 až 3 milimetry), okrouhlé jamky nebo otvory ("okénka"). Při silnějším přemnožení mohou mladé rostliny zcela zničit. Často dokonce zničí klíčící rostlinky ještě dříve než tyto stačí vzejít (ještě pod povrchem půdy). Larvy d. zelného vyžírají v listech chodbičky (miny), arvy ostatních druhů dřepčíků okusují jemné kořínky rostlin.
Latinsky (Didymascella thujina, Kabatina thujae nebo Argyresthia thuiella)
Příznaky
Příznakově velmi podobná poškození thují mohou způsobovat čtyři odlišné příčiny. Velmi častou příčinou hnědnutí a zasychání konců výhonů je sucho (především na jaře, po zimě) nebo i posypové soli. V tomto případě na napadených částech nejsou žádné příznaky poškození hmyzem nebo houbovou infekcí. V případě napadení houbami Kabatina thujae nebo Didymascella thujina jsou příznaky zřetelné většinou až koncem léta a na bázi odumřelých výhonů jsou zřetelné drobné černé plodničky, nebo naduřelé polštářkovité plodnice. V případě, že na bázi výhonů je zřetelný vyhlodaný drobný otvor, jedná se o poškození škůdcem molovkou thujovou (Argyresthia thuiella). V tomto případě se první příznaky objevují většinou až od srpna. Podobný druh škodí na jalovcích.
Larvy této mouchy vnikají mezi listy a vyžírají jejich báze. Často pronikají až k vegetačnímu vrcholu. Následkem toho se nadzemní části rostlin česneku kroutí a deformují. Pletiva poškozená larvami houbomilky jsou velmi často druhotně napadána bakteriemi nebo houbami a rostliny pak podléhají hnilobám a hynou. Hynou ale i rostliny u nichž je poškozen vegetační vrchol. Slaběji poškozené rostliny mají podstatně menší a nekvalitní cibule.
Nejznámějším škůdcem z této skupiny je bělásek zelný (Pieris brassicae), který klade vajíčka ve skupinách a jeho typicky žlutozelené housenky s černými skvrnami okusují listy od okrajů a ponechávají z nich jen nervaturu (žilnatinu). Největší škody způsobují od července do září. V posledních letech je však většinou škodlivější bělásek řepový (P. rapae), který klade vajíčka jednotlivě. Housenky běláska řepového jsou matně zelené (tmavo- i světlezelené) a po krátkém žíru na vnějších listech, kde vykusují kruhové otvory, se prokusují dovnitř hlávek, které pak často následkem druhotné infekce podléhají hnilobě. Podobné škody jako bělásek řepový způsobují i housenky některých můr, zejména můry zelné (Mamestra brassicae) a můry kapustové (M. oleracea). Housenky těchto můr, obdobně jako dospělí motýli, jsou přes den skryté v půdě nebo mezi listy a rostliny ožírají především v noci. Na poškozených rostlinách jsou většinou zřejmé, kromě požerků, jen tmavozelené hromádky trusu. Typicky nočními škůdci jsou i žlutohnědé housenky osenice polní (Agrotis segetum), které jednak poškozují rostliny obdobně jako housenky uvedených můr, ale okusují i všechny podzemní části a mladé rostliny pak často překusují v kořenových krčcích. Tento škůdce však neškodí jen na košťálovinách, ale prakticky na všech kulturních a na mnohých planých nebo plevelných rostlinách.
Chloróza nebo též žloutenka či kalcióza se vyskytuje především na révě vinné a u broskvoní, ale též u třešní, hrušní, kdouloní, jabloní, slivoní nebo i jahodníku a maliníku. Listové čepele postupně žloutnou, ale žilnatina zůstává zelená. Později jsou žluté celé listy, které se kroutí, mezi žilnatinou hnědnou a předčasně opadávají. Přírůstky dřeva jsou malé, dřevo špatně vyzrává, rostliny slabě kvetou a vzniklé květy a plody často opadávají. Pokud se plody vytvoří, jsou podřadné jakosti. Tento typ chlorózy se nesmí zaměňovat s jinými fyziologickými poruchami (např. s nedostatkem hořčíku) nebo i s chorobami, především virovými.
Na mladých listech broskvoní vznikají zpočátku mírně vypouklé žlutozelené, později červené skvrny nebo puchýře. Tyto skvrny se velmi rychle zvětšují, zduřují a tím deformují (zkadeřavují) listovou čepel. Na spodních částech napadených listů se v květnu vytvářejí bělavé povlaky houby. Zkadeřené listy zasychají a opadávají. Na plodech někdy vznikají červené skvrny s nepravidelným okrajem. Výjimečně je napadáno i dřevo leterostů. Tyto leterosty jsou pak kratší a deformované. Napadány mohou být jen mladé nerozvinuté listy do velikosti 1 až 1,5 centimetru. U napadených stromů je větší nebezpečí jejich poškození mrazy. Kromě broskvoní mohou být napadány i mandloně a broskvomandloně.
Kadeřavost (též akarinózu) révy vinné způsobuje mikroskopický roztoč (hálčivec révový) protáhlého tvaru. Vlivem jeho sání letorosty výrazně zpomalují růst, dochází k deformacím listů a k opadu a zasychání květů. Při slabším napadení se vyvíjejí hrozny s malým počtem bobulí, při silném napadení se hrozny vůbec nevytvářejí. Na poškozených listech jsou v procházejícím světle zřetelné rozptýlené světlejší skvrny s hvězdicovitě staženými žilkami. Kromě toho jsou listy kadeřavé a trhají se. Největší škody vznikají na jaře po vyrašení, avšak nelze přehlížet i škody v průběhu vegetace.
Housenky tohoto drobného motýlka (rozpětí křídel 6 až 7 mm) vyžírají v listech jírovce maďalu ("koňský kaštan") oválné až podlouhlé miny (horní a dolní pokožky zůstávají neporušené). Miny se rychle rozšiřují až pokrývají prakticky celou listovou plochu. Napadené listy hnědnou a předčasně opadávají. Odlistěné stromy se zmlazují a často ještě koncem léta nebo na podzim kvetou. Napadány mohou být i některé druhy javorů.
Korovnice jsou mšice, které sají a škodí na jehličnatých dřevinách. Korovnice smrková a korovnice zelená způsobují hálky na bázích mladých výhonů, ve kterých jsou ukryty mšice. Korovnice pupenová - též k. šišticová vytváří hálky na koncích mladých, většinou bočních výhonů smrků. Korovnice douglasková je pokryta bílými voskovými výpotky a saje na jehlicích douglasky, které se vlivem toho deformují, krní a opadávají. Letorosty jsou pak žluté a zaostávají v růstu. Obdobné škody, avšak na jehlicích a mladých větvích borovic způsobuje vlnatá korovnice borová. Jehlice jedle jsou poškozovány vlnatou korovnicí kavkazskou a na kůře kmenů a silnějších větvích žije korovnice jedlová. Na kůře borovice vejmutovky pak žije korovnice vejmutovková.
Květilka zelná je jedním z nejobávanějších škůdců zeleniny. Je to druh mouchy, jejíž bílé, beznohé a bezhlavé larvy okusují kořínky mladých rostlin, později i hlavní kořen. Rostliny následkem toho zpomalují svůj růst, vadnou, některé žloutnou, jiné červenají a většinou i hynou. Vždy se dají z půdy snadno vytáhnout. Larvy druhé a třetí generace pak většinou vyžírají chodbičky v košťálech a na bázích hlavních žeber listů (u hlávkového a pekingského zelí, hlávkové kapusty, květáku). Takto poškozená pletiva velmi často, především za vlhkého nebo deštivého počasí, podléhají druhotným bakteriálním hnilobám. Poškozovány jsou však i zdužnatělé kořeny (např. u japonských ředkví) nebo bulvičky a bulvy (ředkvička, vodnice, tuřín). Obdobné škody jako květilka zelná způsobuje i vzácnější květilka ředkvová (Delia platura).
Brzy na jaře dospělí brouci svým žírem citelně poškozují rašící pupeny (vykusují v nich otvory). Větší škody však způsobují jejich žlutavé, rohlíčkovitě zahnuté larvy s tmavou hlavou, které vyžírají vnitřky poupat, především jejich generativní orgány (pestíky, tyčinky, prašníky, semeníky), později i vnitřní části květních plátků. Následkem toho se poupata nerozvíjí, hnědnou a zasychají. Květopas jabloňový způsobuje škody především na jabloních, ale občas škodí i na hrušních. Nejvíce jsou poškozovány stromy rostoucí v blízkosti lesů nebo parků, kde brouci nacházejí dostatek úkrytů.
Často se pěstitelé dostanou do situace, kdy určité rostliny jsou jim na obtíž a potřebují se jich účinně a přitom šetrně a ekologicky zbavit. Jedná se především o nežádoucí dřeviny, pařezové výmladky, buřeň v lesích, náletové dřeviny na loukách a pastvinách nebo nežádoucí vegetaci na nepěstebních plochách (cestičky, odpočívadla, hřiště, hroby, komposty, dvory, skladovací plochy, parkoviště, pod ploty, mezi dlaždicemi, pod stromy apod.). Místo pracné a většinou i málo účinné mechanické likvidace je možné použít speciální herbicidy a arboricidy (přípravky proti nežádoucím dřevinám).
Občas se každý pěstitel dostane do situace, kdy "zeleň" je na obtíž a potřebuje se ji účinně a přitom šetrně a ekologicky zbavit. Jedná se především o takové prostory, jako jsou cestičky, odpočívadla, hřiště, hroby, komposty, dvory, skladovací plochy, parkoviště, pod ploty, mezi dlaždicemi, pod okrasnými a ovocnými stromy a keři, v okolí dětských pískovišť, likvidace starých trávníků apod. Místo pracného a většinou i málo účinného mechanického odplevelování je možné použít speciální totální (neselektivní) herbicidy, které ničí všechno co je zelené.
Tento "nosatý", šedohnědý, podlouhlý, 3 až 4 cm dlouhý brouk svým žírem způsobuje typické požerky na okrajích listů ve tvaru půlměsíce - tzv. zoubkování. Poškozován je především hrách, ale škodí i na bobu, fazolu, vikvích, vojtěšce a na různých druzích jetelů. K nejsilnějšímu poškozování rostlin dochází za chladného a suchého počasí již brzy na jaře (březen a duben), kdy rostliny mají pomalý růst a současně jsou ještě malé a proto i citlivější na poškození. Škodí však i larvy listopasů, které se vyvíjejí v nádorcích hlízkových bakterií na kořenech. Kromě nádorků ožírají i malé kořínky a do větších vykusují dutinky. Tím vším narušují výživu rostlin, především dusíkem. Nejvíce jsou poškozovány porosty v blízkosti zimních úkrytů brouků.
Brouci i larvy nejprve vykusují do listů otvory, později listy okusují od okrajů. Při silnějším výskytu mohou být listové čepele až zcela zničené (holožíry). Kromě brambor může mandelinka bramborová poškozovat i rajčata (zejména mladé vzcházející rostliny z přímých výsevů), lilek vejcoplodý (baklažán) a některé druhy lilkovitých plevelů (blíny, durmany, lilky, mochyně, rulíky a tabáky).
Dospělý hmyz je světle zelený s výrazně červenýma očima a průsvitnými křídly, přibližně velký jako mšice (asi 3 mm), avšak je skákavý. Vlivem sání larev i dospělého hmyzu se listy mrkve zkadeřují a stáčejí do klubka, avšak zůstávají zelené (vypadají jako u kadeřavé petržele), nebo jen slabě červenají. K uvedeným intenzivním deformacím listů dochází z důvodu vylučování toxických slin hmyzu do pletiv rostlin. Napadené rostliny zaostávají v růstu a vytvářejí jen podřadné kořeny, silné jen maximálně jako tužka. Za velmi škodlivý se považuje výskyt více než 50 dospělých merulí na 1 metru řádku mrkve.
Mery jsou savý hmyz. Jejich lepkavé výkaly jsou porůstány saprofytními "černěmi". Larvy (nymfy) mery jabloňové (P. mali) sají po vyrašení v úžlabí květních stopek a v mladých listových růžicích jabloní, vzácněji i kdouloní, jeřábů a hrušní. Následkem toho se brzdí kvetení a snižuje se výnos a kvalita plodů. Tato mera se nejvíce vyskytuje v chladnějších vyšších polohách a to především na starých vysokokmenech. Larvy mery skvrnité (P. pyri) sají především v paždích rašících listů na květních pupenech a později na vrchních stranách listů hrušní. Největší škody způsobují larvy druhé generace, které svým intenzivním sáním ucpávají průduchy listů s následným jejich odumíráním. Nepříjemným škůdcem hrušní je i mera ovocná (P. pyrisuga). Její larvy se vyskytují v koloniích výhradně na listech, které vlivem sání silně zakrňují. Tato mera nevylučuje medovici. Mera hrušňová (P. pyricola) může způsobovat až odumírání listů a květů hrušní.
Molice skleníková je jeden z nejobávanějších škůdců skleníkových a pokojových rostlin. Nejvíce ohroženy bývají rychlené okurky a rajčata, z okrasných rostlin pak především gerbery, fuchsie a velkokvěté muškáty. Přímé škody molice způsobují sáním na rostlinách. Následkem toho dochází k odbarvování, deformování a opadávání listů. Napadené rostliny zakrňují, chřadnou a nezřídka i hynou. Škodí i znečišťováním výpěstků medovicí a černěmi a přenosem některých virových chorob. Molice vylučují lepkavou sladkou medovici, která ulpívá na listech, kde je porůstána houbovými černěmi. Kromě molice skleníkové se u nás rozšiřuje i příbuzná molice bavlníková (Bemisia tabaci).
Slupka i dužnina plodů měkne a hnědne. Na hnědých skvrnách se většinou vytvářejí soustředné kruhy špinavě bílých polštářků, které jsou tvořeny fruktifikačními orgány houby. Napadené plody většinou opadávají, ale mohou i mumifikované zůstat viset na stromech. V případě, že se choroba objeví ve skladovaném ovoci, je pro ní typická suchá hniloba, kdy plody jsou kožovité, nezcvrklé, černé, lesklé, bez soustředných kruhů. V ojedinělých případech mohou být napadeny i větvičky a výjimečně i květy. Choroba napadá jabloně (především odrůdy Kids Orange, Ontario, Šampion aj.), hrušně, kdouloně, ale velmi často i lísku obecnou (postupné hnědnutí a opad plodů).
Slupka i dužnina plodů všech druhů peckovin (meruňky, broskve, slívy, třešně, višně) měkne a hnědne. Na hnědých pletivech se vytvářejí špinavě bílé polštářky, které jsou tvořeny fruktifikačními orgány houby. Tyto polštářky jsou většinou uspořádány v soust
Tato choroba napadá především meruňky a višně, včetně okrasných višní (silně náchylná je např. višeň plstnatá). V menším rozsahu napadá i třešně. Listy na napadených větvičkách postupně vadnou a usychají. Přitom zůstávají na větvičkách, které vypadají jako spálené (proto též úžeh nebo spála). Příznaky napadení květů, které neopadávají a zůstávají na stromech, připomínají poškození mrazem. Na napadených letorostech se velmi často objevuje klejotok, který postupně přechází i na starší dřevo a může být příčinou rozsáhlejšího poškození stromů. U všech druhů peckovin jsou podstatné rozdíly v napadení jednotlivých odrůd. Shodný původce je i příčinou moniliové hniloby plodů peckovin.
Mouchy rozdělujeme na sající a bodavé mouchy. Mezi hlavní druhy sajících much patří Musca domestica (moucha domácí), Fannia cannicularis nebo Muscina stabulans. Nejrozšířenější moucha domácí oškrabává a nasává potraviny a může potraviny zvlhčit.
Mravenec lesní, neboli mravenec lesní větší je robustní, 8–10 mm dlouhý mravenec, patřící do skupiny tzv. lesních mravenců. Je velmi podobný svým příbuzným, mravenci lesnímu menšímu a mravenci lučnímu. Stejně jako oni si staví velká, kupovitá mraveniště na okrajích lesů.
Na ovocných dřevinách se vyskytuje celá řada různých mšic. Zelená nebo zelenočerná mšice jabloňová způsobuje na jabloních a hrušních svinování listů, zkrucování letorostů a deformace plodů. Různě zbarvená m. jitrocelová je příčinou deformací a typického zčervenání listů jabloní. Deformace a žloutnutí listů hrušní způsobuje m. svízelová. M. broskvoňová nebo m. hnízdotvorná způsobují svinování a deformace nejmladších listů broskvoní. Podobné příznaky na slivoních způsobuje zelená m. slívová, m. bodláková nebo m. švestková, která však napadá i broskvoně a meruňky. Zkroucení letorostů a svinování listů třešní je způsobováno výrazně černou m. třešňovou.
Tato mšice je hustě pokryta šedavým (modrošedým) voskovým popraškem. Kvůli tomuto typickému zbarvení je někdy nazývána "popelkou". Mšice většinou žijí v koloniích na spodní straně listů většiny brukvovitých rostlin. Ze zeleniny nejčastěji na hlávkovém zelí, především přehnojeném dusíkem a nedostatečně zásobeném draslíkem. Následkem sání mšic se listy deformují, žloutnou a při silnějším napadení dokonce zasychají. U hlávkové kapusty a zejména u zelí se nevytvářejí hlávky nebo tyto jsou podřadné kvality. Kromě těchto škod mšice zelná přenáší některé virové choroby a znečisťuje rostliny medovicí, která je následně přerůstána houbovými černěmi."
Nejznámějším projevem nedostatku vápníku je fyziologická (též hořká) pihovitost (resp. skvrnitost) jablek, při které vznikají pod pokožkou plodů propadlé ostrůvky nahnědlého a hořkého pletiva. Porucha se vyskytuje zejména na mladých stromech nebo u velkých plodů a to především u citlivých odrůd. U zeleniny je relativní nedostatek přijatelného vápníku příčinou velmi časté suché hniloby konců plodů rajčete a papriky, ale i neinfekční nekrózy vnitřních listů hlávek zelí, neinfekční okrajové nekrózy (spály) listů (např. salátu nebo košťálovin), neinfekční nekrózy vnitřních suknic cibule, neinfekční tečkovitosti listů pekingského zelí, propadání a hnědnutí středů růžic květáku nebo neinfekčního hnědnutí poupat brokolice.
Housenky tohoto motýlka jsou nejčastějším původcem "červivosti" jablek, ale poškozují i hrušky, meruňky a vlašské ořechy. Housenky nejprve krátkodobě a prakticky neznatelně okusují listy. U jádrovin se pak prokusují dovnitř plodů směrem k jadřincům, v nichž někdy poškozují i semena. Vstupní otvory do plodů jsou vyplněny trusem, kterým jsou někdy přilepeny k plodům i nejbližší listy. Plody poškozené obalečem bývají druhotně napadány moniliovou hnilobou.
Jedná se o jednoho z nejzávažnějších škůdců slivoní, který je původcem "červivosti" plodů. Oproti "červivosti", kterou způsobují pilatky (švestková a žlutá), dochází k této "červivosti" až v pozdnější době, nejčastěji v době dozrávání plodů. Housenky první generace většinou nezpůsobují větší škody. Poškozené plody zasychají a opadávají, což je někdy zaměňováno s červnovým fyziologickým propadem plodů. Housenky druhé generace pak poškozují již dozrávající plody. Napadené plody jsou měkčí, většinou dříve dozrávají a na svém povrchu v místech vniku do plodů často mívají kapičky kleje (klovatiny). Uvnitř poškozených plodů jsou načervenalé housenky a kousky tmavého trusu. Takto poškozené plody jsou často druhotně napadány hnilobami, zejména moniliózou. Obaleč švestkový napadá všechny druhy slivoní (švestky, pološvestky, renklódy, slívy, mirabelky). Podstatně více jsou však napadány pozdní odrůdy.
Na mladých listech na koncích letorostů vznikají bílé skvrny, které se postupně zvětšují. Tyto listy se deformují, hnědnou a předčasně opadávají. Bílé skvrny vznikají i na letorostech, které se pak deformují, zastavují růst a od vrcholů zasychají. Nejvýraznější, i když méně časté, je poškození plodů, kde vznikají okrouhlé postupně se zvětšující skvrny, které jsou nejdříve bělavé, později hnědé. Dojde-li k časné infekci plodů, jsou tyto deformované a praskají. Nejnáchylnější jsou nektarinky, z běžných odrůd pak především odrůda Sunhaven. Napadány jsou však i mandloně a broskvomandloně. Stejný původce, ale jiná jeho forma, je původcem padlí na růžích.
Tato choroba je příčinou bělavých povlaků na listech, květech, letorostech a mladých plodech. Silněji napadené části hnědnou a zasychají. Na plodech je kromě toho i příčinou mramorovité korkovitosti (rzivosti). Při dlouhodobějším zanedbání ochrany dochází k tvorbě malých listů, redukci přírůstků, zmenšení velikosti plodů, k silnému zasychání větví a postupnému chřadnutí celých stromů.
Na všech nadzemních částech (listy, řapíky, stonky, květenství i plody nažky) především petržele a mrkve (ale i fenyklu, celeru a řady planě rostoucích mrkvovitých rostlin) vznikají bělavé, moučnaté povlaky houby, které se postupně zbarvují do špinavě hnědošeda. Později se na těchto povlacích objevují velmi drobné, tmavé, kulovité plodničky. Napadené části jsou křehké, zabarvují se do šedozelena a špatně rostou. Největší škody jsou způsobovány v letech se suchým a horkým létem. Napadená nať není použitelná ke kulinářským účelům ani ke zkrmování (nebezpečí střevních kolik).
Latinsky (Erysiphe cichoracearum a Sphaerotheca fuliginea)
Příznaky
Původcem choroby jsou dvě botanicky odlišné houby, avšak příznaky poškození jsou u obou zcela shodné. Na listech a často i na stoncích se objevují zprvu drobné, později rozrůstající se skvrny s typickým bělavým moučnatým povlakem hub. Skvrny jsou nejdříve na vrchní straně listů, kde postupně pokrývají celou jejich plochu, později jsou i na straně rubové. Napadené listy zaostávají v růstu a zasychají. V některých případech se na bílém vzdušném povlaku houby objevují i velmi drobné černé plodničky. Choroba napadá prakticky všechny tykvovité plodiny (okurky, cukrové i vodní melouny, cukety, patizony, velkoplodé tykve apod.), i když mezi jednotlivými druhy a odrůdami jsou značné rozdíly v citlivosti.
Na letorostech, listech, květenstvích a hroznech se tvoří bělavé moučnaté povlaky podhoubí parazitické houby. Postižená pletiva šednou a dochází k jejich deformacím. Květenství sprchávají a mladé bobule zasychají, praskají a dochází k jejich vyhřeznutí. Letorosty jsou kratší s tmavými skvrnami.
Na obou stranách listů, na mladých výhonech, na poupatech, ale i na květních lístcích vznikají bělavé, moučnaté povlaky, které jsou později plsťovité až šedě zbarvené. Na těchto povlacích postupně vznikají drobné, kulovité, černé plodničky. Napadené listy se zkrucují, zpomalují růst, žloutnou a později hnědnou a odumírají.
Pidikřísek růžový (někdy též označován jako pidikřísek šípkový) způsobuje svým žírem zejména na vrchní straně listů růží velké množství velmi drobných teček, které působí jako jemné žlutobílé kropenatění listů. Toto poškození je nejprve zřetelné kolem nervatury, později pokrývá prakticky celou plochu listů. U velkokvětých růží výhony se silněji napadenými listy většinou omezují svůj růst do délky. Intenzita poškození je závislá i na druhu a odrůdě růží. Nejvíce jsou napadány pnoucí růže, především rostoucí na suchých, slunných stanovištích, chráněných proti prodění vzduchu. Na spodní straně listů je možné pozorovat larvy a dospělce. Larvy jsou bezkřídlé a dospělci mají průsvitná světlezelená křídla, střechovitě složená nad tělem. Při vyrušení odskakují.
Napadené listy se typickým způsobem svinují podél hlavního nervu a to spodní stranou dovnitř. Z listů tak vznikají podlouhlé trubičky. Uvnitř těchto trubiček je možné najít nejprve bílé, později zelené, asi 9 mm dlouhé larvy (housenice). V každém stočeném listu je vždy jedna larva. Napadány a poškozovány jsou především první vyrašené listy a to zejména u odrůd s jemnějšími listy. Kromě pilatěnky drobné (někdy též označované jako pilatka drobná) působí na růžích škody i další příbuzné pilatky. Pilatka růžová a pilatěnka růžová jsou příčinou okénkování, skeletování i okusování listů od okrajů, pilatka listová skeletuje vrchní stranu listů (spodní pokožku a nervaturu ponechává), p. hřebenová vykusuje v listech větší díry a okusuje též poupata a větvičky a p. dřeňová a p. prýtová vykusují v prýtech podélné chodbičky a tím způsobují úhyn konců větví. Pilatkám jsou příbuzné (též patří mezi pilatkovité) žlabatky (ž. růžová je původcem známých velkých střapatých až chmýřitých hálek na větvích růží) a bejlomorky, z nichž b. očkohlod (též očkokaz) vysává pletiva v místech naočkování a b. poupatová způsobuje vyžírání a zasychání poupat.
Larvičky tohoto škůdce vyžírají v květnu a v červnu v mladých plůdcích chodbičky směrem k jadřinci a jsou tak příčinou jejich "červivosti". Poškozené plody mají okrouhlý otvor a uvnitř jsou dutiny vyplněné černým trusem. Tyto plody většinou opadávají, ale škody jsou velmi často přičítány fyziologickému propadu plůdků. Známější jsou škody, ke kterým dochází v případech, že larvičky poškozují jen povrchová pletiva plodů. Plody pak sice rostou, ale na jejich povrchu je spirálovitá jizva zacelená korkovitým pletivem. Nejnáchylnější jsou zejména odrůdy Idared, James Grieve nebo Vista Bella a to především v sadech, kde se neprovádí žádná ochrana. Na hrušních příbuzná pilatka hrušňová (Hoplocampa brevis) vyžírá mladé plody, které následkem toho opadávají nebo jsou drobné.
Hnědé nebo žluté larvy (housenice) pilatky švestkové a pilatky žluté vyžírají dužninu a jádro (budoucí pecku) nově vzniklých plodů a tím způsobují jejich "červivost". Vnitřek poškozených plodů je pak vyplněn černým trusem a později kašovitou hmotou zapáchající po štěnicích. Jedna housenice v průběhu jednoho měsíce poškodí takto většinou 3 až 4 plody, které následkem toho opadávají. Tyto pilatky jsou příčinou toho častého jevu, že stromy slivoní jsou prakticky bez ovoce a to přesto, že bohatě kvetly. Tento jev a tím i význam pilatek v posledních letech stále nabývá na významu. Nejsou výjimkou případy, kdy je napadeno více než 90 procent plodů, přičemž prahem škodlivosti, kdy je již žádoucí cílená ochrana, je již výskyt 5 procent plodů s vajíčky pilatek. Kromě všech druhů slivoní (švestky, pološvestky, renklódy, slívy, mirabelky) mohou pilatky vzácně napadat i třešně a meruňky. Nejvíce je však napadána švestka Domácí velkoplodá.
Pod pojem "plevele" se rozumí všechny rostliny, které rostou na pěstební ploše proti vůli pěstitele. Pěstovaným rostlinám pak škodí různými způsoby. Někdo považuje pampelišku lékařskou, jetel plazivý, sedmikrásku chudobku nebo jitrocele za vítané zpestření své zahrady, jiný, který vyžaduje velmi kvalitní, moderní trávník, pak opodstatněně tyto rostlinné druhy považuje za nežádoucí plevele, zejména když vlivem častého sežínání se plevelné druhy postupně stávají dominantními a požadované druhy trav potlačují.
Na listech vznikají neohraničené, vodnaté, později hnědé skvrny, které se rychle šíří, a to většinou od okrajů nebo špiček listů. Na spodní straně listů, na rozhraní zdravého a napadeného pletiva se za vlhkého počasí objevují nevýrazné povlaky houby. Napadené listy postupně odumírají. Původce plísně bramborové způsobuje i hnilobu hlíz. Hlízy pak mají na svém povrchu hnědé až stříbřitě šedé skvrny, které se částečně propadají. Pletivo pod těmito skvrnami hnědne a často podléhá druhotné hnilobě.
Na všech nadzemních částech vznikají nejprve šedozelené vodnaté skvrny, které se rychle rozrůstají a postupně hnědnou. Na listech jsou nejčastěji lokalizovány na jejich okrajích a ze spodní strany jejich okrajů se za vlhkého počasí nebo ráno vyskytuje bělavý porost houby. Skvrny postupně zasychají a během krátké doby usychají celé listy. V posledních letech se stále častěji objevují i hnědé skvrny na stoncích nebo na stopkách plodů nebo květů. Nejtypičtější jsou skvrny na plodech. Ty jsou zpočátku zelenohnědé a postupně se rozrůstají a tmavnou. Povrch skvrn je nerovný a na průřezu skvrny hluboko zasahují do středu plodů. Dužina napadených plodů je ztvrdlá, nekonzumovatelná. Napadené plody nedozrávají. Plísní bramborovou jsou polní (venkovní) kultury napadané více než kultury rychlené. Mezi jednotlivými odrůdami nejsou při silnějším infekčním tlaku podstatnější rozdíly. Příznaky plísně bramborové na rajčatech jsou často zaměňovány se septoriovou skvrnitostí rajčete (Septoria lycopersici) nebo s alternáriovou skvrnitostí rajčete (Alternaria solani).
Na všech nadzemních částech všech druhů a typů cibule (kuchyňská, šalotka, zimní, ale i některé okrasné česneky) vznikají nejprve rozptýlené žlutozelené skvrny, které se později pokrývají šedavým nebo hnědošedým povlakem houby. Tyto skvrny se postupně zvětšují, splývají a listy usychají. Poškozená pletiva jsou druhotně napadána jinými houbami ("černěmi"). Následkem redukce až úplné předčasné ztráty listů rostliny přestávají růst, vytvářejí malé cibule, které jsou velmi často i nevyzrálé se silnými krčky ("krkaté") a proto i neskladovatelné.
V našich podmínkách napadá plíseň okurková kromě všech druhů a typů okurek i cukrové melouny. Na listech vznikají zpočátku žlutozelené skvrny, které jsou u některých odrůd ostře ohraničené listovými žilkami a u jiných jsou rozptýlené. Napadené pletivo hnědne, zasychá a celé rostliny postupně hynou.
Na listech vznikají žlutavé skvrny nebo drobné ohraničené skvrnky v okolí nervatury. Na spodní straně jsou tyto skvrny pokryty bělavým povlakem houby. Skvrny postupně zasychají a silně napadené listy opadávají. Napadené květy zasychají. Bobule jsou přímo napadány jen do velikosti 2,5 mm. Později mohou být napadány jen přes stopky. Poškozené bobule se deformují a zbarvují do šedozelena.
Jedná se o škůdce, který je v některých lokalitách značně rozšířený. Nejvíce jsou napadány jednotlivé stromy v zahradách, ve velkých sadech je vzácnější. Nažloutlé 3 až 4 mm dlouhé larvy tohoto šedočerného drobného (2,5 až 4 mm) komárka vyžírají mladé hrušky, které se deformují (především v blízkosti kališní jamky), uvnitř černají, hnijí, a předčasně opadávají. Uvnitř napadených plůdků se často nachází drobní "červíčci". Nedojde-li k opadu, plody se zahojí, ale zůstanou deformované a se silnou stopkou.
Pod pojmem "podehnívání" salátu je třeba vidět houbovou chorobu hlávkového salátu způsobovanou několika druhy mikroskopických, převážně půdních hub, u nichž jsou obdobné příznaky. Vnější listy vadnou, žloutnou, klesají k zemi. Napadené rostliny postupně odumírají, za sucha usychají, za vlhka hnijí. V případě sklerotiniové hniloby je nejprve napaden kořenový krček, na němž se vytvářejí drobná (v případě houby Sclerotinia minor) nebo větší (v případě S. sclerotiorum) černá tělíska. Kořenomorka bramborová (Rhizoctonia solani) se většinou neprojevuje viditelnými příznaky. Poškození, která způsobuje, jsou však vstupní branou pro infekce způsobené jinými patogeny, mezi které patří především polosaprofytické šedé hniloby (Botryotinia fuckeliana). Ty jsou typické nápadně šedým myceliem houby na všech napadených částech (především na bázích listů).
Latinsky (Lyonetia clerkella a Leucoptera malifoliella)
Příznaky
Podkopníčci jsou drobní motýlci, jejichž housenky poškozují listy ovocných dřevin (především jabloní, třešní, višní, slivoní, jeřábu nebo lísky) a dalších dřevin (např. hlohu). Housenky podkopníčka ovocného (Lyonetia clerkella) vykusují v parenchymu listů úzké hadovité chodbičky (miny), které se pozvolna mírně rozšiřují. Při přemnožení dochází k usychání listů a stromy z dálky vypadají jako spálené. Housenky podkopníčka spirálového (Leucoptera malifoliella) vykusují v listech okrouhlé plošné miny (podkopěnky, "komůrky") o velikosti 4 až 6 mm. Uvnitř min je spirálovitě uložený černý trus. Při přemnožení je celá listová čepel pokryta minami.
Na ovocných dřevinách přezimuje řada důležitých škůdců v různých vývojových fázích. Jedná se především o vajíčka nejběžnějších druhů svilušek, mšic, mer a píďalek, vajíčka nebo larvy štítenek a puklic, housenky obalečů a podkopníčka spirálového a motýli podkopníčka ovocného.
Latinsky (Pseudomonas syringae, Leucostoma cincta, L. persooni)
Příznaky
Na větvích a kmenech třešní, višní, meruněk a především broskvoní vznikají nekrotické, tmavě hnědé skvrny, které jsou zpočátku mírně propadlé, ale postupně se zvětšují a napadají i vodivá pletiva. Nekrózy vznikají nejčastěji v místě větvení, v okolí čípků, odumřelých větviček nebo v místech nejrůznějších poranění. Dřevo pod napadenou kůrou je hnědé vlivem toxinů, které produkují patogenní houby. Části dřevin nad postiženými místy mají kratší přírůstky, žloutnou, vadnou a postupně odumírají. Na postižených místech velmi často vzniká silný klejotok. U meruněk je tato choroba jednou z nejčastějších příčin tzv. "mrtvice" neboli apoplexie.
Jedná se o tzv. dvoubytnou rez, tzn., že má dva hostitele. Druhým hostitelem jsou dva druhy jalovců - jalovec čínský (Juniperus chinensis) a jalovec klášterský - dříve chvojka klášterská (Juniperus sabina). Na těchto jalovcích rez hrušňová způsobuje speciální útvary na větvích, které jsou za sucha prášivé a za vlhka rosolovité, ve kterých jsou zimní výtrusy houby. Především na listech a výjimečně i na letorostech a plodech hrušní se počátkem léta vytvářejí výrazné skvrny, které jsou z vrchní strany oranžové, později červeně lemované. Na spodní straně listu, popř. i na plodech a letorostech jsou výrazná žlutohnědá výrustkovitá ložiska letních výtrusů. Rez hrušňová je významnou chorobou hrušní a jalovců v těch lokalitách, kde jsou oba hostitelé v blízkosti do 150 až 200 metrů. Existují rozdíly v náchylnosti jednotlivých odrůd hrušní.
Rez Uromyces dianthi parazituje především na velkokvětých, skleníkových (amerických) karafiátech. Největší škody způsobuje na řízcích. Napadat může i mydlici nebo šáter. Na listech vznikají zpočátku žluté skvrny, na kterých (na vrchní i spodní straně) se tvoří kupky (puchýřky) letních a později zimních výtrusů, překryté pokožkou. Pokožka se po dozrání výtrusů trhá a výtrusy se ve formě hnědavého prášku uvolňují. Skvrny se často tvoří i na stoncích. Na hvozdíku (karafiátu) bradatém parazituje rez Puccinia arenariae, která tvoří kupky výtrusů jen na spodní straně listů a kupky jsou uspořádány do koncentrických kruhů. Tato rez postupuje od nejstarších listů směrem nahoru. Silněji napadené listy zasychají a opadávají.
Na jaře, brzy po vyrašení listů růží, se na starších větvích, ale někdy i na listech nebo kališních lístcích objevují oranžové až světle oranžovočervené ložiska výtrusů, které se šíří do svého okolí. V létě se pak na horní straně listů tvoří žluté skvrny a na spodní straně drobné, žluté, prášivé kupky letních výtrusů. Koncem léta a na podzim se pak na listech objevují černé kupky zimních výtrusů. Při silnějším napadení dochází k předčasnému opadu listů a k deformacím výhonů. Nejnáchylnější jsou odrůdy vyšlechtěné z druhů Rosa gallica a R. laxa. Polyantky a pnoucí růže jsou odolné.
Na lícní straně listů jsou viditelné žlutozelené skvrny. Na spodní straně listů v místě těchto skvrn jsou nejprve žlutooranžové prášivé kupky letních výtrusů, které se v průběhu června mění na hnědavé povlaky 1 až 1,5 mm vysokých sloupečků ("chloupků") zimních výtrusů. Napadené listy postupně žloutnou, zasychají a předčasně opadávají, a to často již před sklizní plodů. Vlivem toho dochází k postupnému snižování výnosů a ke špatnému vyzrávání dřeva, což má vliv zejména na následnou mrazuvzdornost rybízů. Nejvíce je napadán rybíz černý, ale může být napadán i angrešt, meruzalka a zejména kříženci černého rybízu s angreštem.
Tito drobní, žlutobílí, sklovitě lesklí a pomalu se pohybující roztoči žijí mezi chloupky a v záhybech nejmladších (srdéčkových) listů. Vlivem jejich sání, při kterém vylučují do rostlin pro ně jedovaté látky, se listy deformují, krnějí, svinují a tvrdnou. Při silnějším výskytu listy hnědnou a usychají. Napadené rostliny nasazují v následujícím roce podstatně méně květních poupat a plody se špatně vyvíjejí. Bez ošetření rostliny během dvou až tří let hynou.
Na listových čepelích celeru vznikají malé šedohnědé skvrnky se žlutým lemem a velkým počtem velmi drobných černých teček - plodniček. Středy skvrn později hnědnou a zasychají. Počet skvrn se rychle zvyšuje a listy postupně hnědnou a odumírají. Nejprve jsou napadány starší listy a až později listy mladší. Při silném napadení jsou zdravé pouze nejmladší srdéčkové listy a všechny ostatní jsou odumřelé. Podobné skvrny se vytvářejí i na řapících listů. Napadení nadzemní částí celeru výrazně ovlivňuje nejen množství a kvalitu natě, ale především výnos bulev.
Nejdříve na starších listech třešní a višní vznikají vínově červené, později hnědofialové, 1 až 2 mm velké skvrny, které jsou zpočátku difúzní, později ostře ohraničené. Počet skvrn se zvyšuje a často se spojují. Listy následkem napadení žloutnou nebo červenají, postupně nekrotizují, deformují se a opadávají a to většinou dříve než dozrají plody. Následkem toho letorosty špatně rostou a vyzrávají a snadněji namrzají. Velikost plodů se podstatně zmenšuje. Výjimečně dochází i k napadení stopek, listových řapíků a někdy dokonce i plodů. Nejvíce jsou napadány třešně, višně, mahalebky, ale i slivoně, meruňky, broskvoně, myrabolán nebo střemcha. Existují značné rozdíly v napadení jednotlivých odrůd. Ke značně náchylným patří "Morela pozdní", "Morellenfeuer", "Fanal", "Kelleris" a třešeň ptačí.
Latinsky (Mycosphaerella fragariae a Diplocarpon earliana)
Příznaky
I když se ve skutečnosti jedná o dvě odlišné choroby, příznaky jsou velmi podobné a ochrana shodná. V obou případech se jedná o okrouhlé skvrny, které jsou výrazně červenofialově lemovány a uvnitř zasychají. U tzv. bílé skvrnitosti listů jsou skvrny drobnější (maximálně 3 až 4 milimetry), se světlým nekrotickým pletivem uvnitř, u tzv. fialové skvrnitosti listů jsou skvrny větší, s hnědými středy. Počet skvrn se postupně zvětšuje, jednotlivé skvrny se spojují a listy zasychají. Napadány mohou být i listové řapíky nebo květní stonky, kde skvrny mají protáhlý tvar.
Choroba poškozuje listy, plody, květy a velmi často i letorosty. Na listech způsobuje tmavošedé až černé ostře ohraničené skvrny, které nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Opadávají i silněji napadené květy a mladé plody. Větší plody jsou typicky strupovité, často se deformují a někdy i praskají. Na letorostech vznikají tmavé skvrny, které zasychají, následkem čehož kůra na letorostech je drsná a praská.
Choroba poškozuje listy, plody i květy. Na listech způsobuje sazovité skvrny, které nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Opadávají i silněji napadené květy a mladé plůdky. Větší plody jsou typicky strupovité, často se deformují a někdy i praskají.
Lícové strany listů napadených rostlin postupně získávají světlejší až žluté zbarvení (u fazolu pak někdy i bělavé až stříbřité), přičemž žilnatina (nervatura) zůstává zelená. Spodní strany listů jsou pokryty jemnou pavučinkou, ve které se pohybují velmi drobní (0,5 mm) nazelenalí nebo žlutí "pavoučci" s červenýma očima, kteří zde sají. Tím dochází ke zvýšenému odpařování a k poruchám růstu rostlin v důsledku vylučování toxických slin. Silněji napadené listy hnědnou a předčasně zasychají. Napadené rostliny mají oslabený růst, zpomalenou tvorbu plodů a často i předčasně hynou. Sviluška chmelová napadá mnoho druhů rostlin. Ze zeleniny jsou to především rychlené lilky (baklažány), okurky a ostatní tykvovité druhy (tykve, melouny, cukety, patizony), papriky, rajčata a fazol.
Svilušky jsou velmi drobní, světle žlutí nebo i červení, ovální roztoči, kteří sají na rostlinách, především na spodní straně listů, kde si vytvářejí jemné pavučinky. Nejčastěji se jedná o svilušku chmelovou. Napadají široké spektrum nejrůznějších rostlin. Z okrasných rostlin jsou to především azalky, kaktusy, kaly, karafiáty, fíkusy, gerbery, saintpaulie, palmy aj. Vlivem sání vznikají na listech tečkovité skvrny. Napadené listy většinou postupně žloutnou a zasychají.
Na ovocných dřevinách se vyskytuje několik druhů drobných (0,4 až 0,7 mm) svilušek, které žijí na spodní straně listů. Následkem sání jsou listy na lícní straně drobně skvrnité a postupně nabývají světlejšího, stříbřitého nebo bronzovitého zbarvení. Silněji napadené listy postupně hnědnou a předčasně zasychají a v následujících letech po přemnožení mají stromy nižší výnosy a méně kvalitní plody.
Jedná se o nejznámější a nejrozšířenější chorobu většiny druhů javorů. Škody způsobuje především na mladších stromech, zejména ve školkách. Na vrchní straně listů vznikají nejprve nažloutlé skvrny, na kterých se postupně objevují černé skvrny, které se zvětšují a postupně spojují ve velkou smolně černou skvrnu (tzv. "dehtové skvrny"). Tyto skvrny jsou 7 až 10 mm velké, žlutě lemované. Silněji napadené listy opadávají. Pouze na javoru horském - klenu působí obdobné škody i příbuzná houba Rhytisma punctatum.
Šedá hniloba (dříve plíseň šedá) je někdy podle anamorfního stádia houby, která ji způsobuje (Botrytis cinerea), označována též jako "botrytida". U jahodníku napadá především zrající a zralé plody, ale i nezralé plody, květy, květní stopky a listové čepele a řapíky. Na listech a stopkách způsobuje hnědé ohraničené skvrny a u květů je příčinou jejich zasychání a vadnutí. Nezralé plody hnědnou a zralé měknou, pokrývají se šedavým povlakem houby a hnijí. Jedná se o nejzávažnější chorobu jahod, která může způsobit i totální zničení veškeré sklizně.
Tato hniloba, která je též nazývána jako "plíseň šedá" nebo "botrytida", napadá všechny nadzemní části rostlin, kde způsobuje vodnaté, rychle se rozšiřující skvrny, které postupně hnědnou, zasychají a pokrývají se typickým šedým povlakem houby. Na napadených částech se někdy vytvářejí černá tělíska. Kromě této hniloby pak stejný původce způsobuje na plodech, především u rychlených rajčat, bledé kroužky ("prstýnky"), většinou s nepatrnou černou tečkou uprostřed. Tento typ "poškození" je z praktického hlediska neškodný (jedná se jen o jakousi "vadu krásy"), neboť nemá vliv na výnos, kvalitu nebo skladovatelnost plodů.
Šedá hniloba (také plíseň šedá nebo botrytida) napadá hrozny od doby po odkvětu až do úplné zralosti. Napadené mladé hrozny zasychají, u starších pak jsou napadány i stopky a třapiny (nekrotické skvrny a zasychání). Bobule za sucha zasychají a za vlhka hnijí a pokrývají se šedavým povlakem houby. Za příznivých podmínek dochází i k napadení listů (skvrny s koncentrickými kruhy), letorostů (bělavé zabarvení, popř. drobná černá tělíska), oček a štěpů.
Švábi patří mezi geograficky nejrozšířenější živočichy. Z vybraných druhů, které vyhledávají společnost člověka, je u nás nejčastější rus domácí (Blattella germanica). Žije v budovách v blízkosti potravního zdroje: v kuchyních, koupelnách, potravinářských provozech.
Tato třásněnka způsobuje značné škody na hrachu, ale i bobu zahradním a jiných bobovitých rostlinách, a to zejména za teplého počasí (v červnu a v červenci). Listy (především vrcholové), lodyhy, výhonky, poupata a lusky vlivem sání třásněnek žloutnou, deformují se, scvrkávají a vadnou. Napadené rostliny mají snížené nasazení lusků. Silně znetvořené bývají především lusky, v nichž se většinou nevytvoří semena nebo jsou podřadné kvality. Všechny posáté části rostlin jsou stříbřitého nádechu, s hnědými korkovitými skvrnami a s drobnými černými tečkami trusu třásněnek. Dospělé třásněnky jsou čárkovité, černé, 1 až 1,5 mm velké, jejich larvy mají barvu žlutou až světle oranžovou. Největší škody jsou způsobovány v suchém a teplém létě a na těžkých, utužených půdách. Kromě třásněnky hrachové mohou podobné škody způsobovat i jiné druhy třásněnek.
Vlnatka krvavá je mšice, jejíž bezkřídlé samičky jsou potkané dlouhými vlákny, takže kolonie této mšice vypadají jako chomáčky vaty. Vosková vlákna jsou přirozenou ochranou vlnatek proti jejich parazitům a predátorům. Během vegetace mšice sají na dřevnatých větvích, vyjímečně i na letorostech. Větve v místech sání se deformují a vytvářejí se na nich nádorky, které často praskají. Praskliny pak mohou být vstupní branou druhotných infekcí, především dřevokazných hub. Na starém dřevě vlnatka krvavá saje většinou na hojivém pletivu, které je vytvořeno na různých ranách. Silně napadené větve zaostávají v růstu a mohou uhynout, zejména jsou-li stromy nedostatečně hnojeny.
Vlivem tohoto mikroskopického roztoče (velikost přibližně 0,2 mm) vznikají na rostlinách rybízu velké (až 1,5 cm v průměru), zduřelé a kulovité pupeny (hálky), které na jaře neraší, ale hnědnou, zasychají a opadávají. Tento příznak je typický pro rybíz černý, avšak škůdce napadá i rybíz červený a bílý. Zde však nedochází ke zduření pupenů, ale invadované pupeny buď raší značně opožděně nebo nevyraší vůbec. V obou případech se u napadených rostlin postupně snižuje výnos vlivem redukce počtu zdravých pupenů. Kromě těchto přímých škod je vlnovník rybízový i přenašečem velmi nebezpečného virového zvratu rybízu (black currant reversion virus - BCRV), při kterém dochází nejen k morfologickým změnám (např. tzv. kopřivovité listy), ale i k degenerativním změnám květních orgánů a tím k tomu, že neplodí ani pupeny, které nejsou přímo poškozeny vlnovníkem. Jedná se o velmi nebezpečného škůdce, jehož škodlivost je v posledních letech na postupu. Velmi často je příčinou likvidace i velkých plantáží především černého rybízu. Škodlivost vlnovníka u červených a bílých odrůd často uniká pozornosti pěstitelů nebo je dávána v souvislost s jinými příčinami.
Vosa obecná patří k našim nejhojnějším a nejznámějším druhům sršňovitých. Charakteristická je černožlutě pruhovaným zadečkem. Velká je 10 až 19 mm. U samečků se uvádí průměrná délka 17mm. Samičky 19 mm a dělnice 13 mm. Samice a dělnice tohoto druhu se nejsnadněji poznají podle tří žlutých skvrn na čelním štítku s podélným tmavým pruhem a podle žlutých spánků s černou skvrnou uprostřed.
Málo pohyblivé dospělé mušky kladou oválná vajíčka (1,5 x 1,2 mm), z nichž se líhnou žlutobílé larvy, které jsou v dospělosti velké 7-8 x 1,7-2,0 mm. Kukly jsou 1,5 x 4,0-4,5 mm velké. Larvy vrtule celerové vykusují v listových čepelích mnoha druhů miříkovitých (okoličnatých) rostlin nejprve tenké chodbičky, později nepravidelné plošné "komůrky" v tkáních mezi pokožkami. Jednotlivé larvy jsou schopny se stěhovat z listu na list a tím poškodit postupně i více listů. Z kulturních rostlin jsou nejvíce poškozovány všechny druhy celeru (bulvový, řapíkatý, listový) a pastinák, ale i např. petržel a mrkev. U celeru jsou napadány i listové řapíky a lodyhy. Požerem larev se snižuje jak kulinářské využití celerové natě, tak asimilační schopnost rostlin a tím i výnos a kvalita bulev (mnoho bočních kořínků) a řapíků.
Larvy této malé pestré mouchy způsobují všeobecně známou "červovitost" třešní a višní. Kromě nich však škodí i na střemše, dřínu, mahalebce a zimolezu. Vnitřek napadených plodů měkne, hnědne a zejména za vlhkého počasí hnije. Jedná se o nejzávažnějšího a nejrozšířenějšího škůdce třešní. Mnohdy bývají napadeny téměř všechny plody. Nejvíce napadány jsou plody sladkých, především pozdních odrůd.
Zobonosky jsou typičtí nosatcovití brouci. Nejčastěji se vyskytuje zobonoska jablečná a zobonoska ovocná. Oba druhy škodí na pupenech, květech a listech a později vykusují drobné jamky v mladých plůdcích, nejčastěji jabloní, ale i hrušní, třešní, višní, slivoní, meruněk, broskvoní i trnek a hlohu. Poškozené plody se následkem žíru příznačně deformují. Plody, do kterých jsou nakladena vajíčka, mají samičkami nakousnuté stopky a opadávají. Podobné škody způsobuje i zobonoska třešňová. Zobonoska prýtová klade vajíčka do mladých letorostů jabloní, hrušní, třešní, višní a slivoní a zobonoska jabloňová do řapíků jednotlivých listů jabloní. Napadené letorosty pak zasychají a visí dolů. Zobonoska révová nakusuje řapíky listů hrušní a révy vinné a zavadající listy pak stáčí do typických "doutníků". Obdobné smotky na lísce způsobuje zobonoska lísková.
_peckovin1.jpg?thumb)
