Na listech rychlených okurek, ale i vodních a cukrových melounů, vznikají žluté nebo hnědé skvrny, které postupně zasychají a pletivo vypadává. První skvrny jsou na okrajích listových výkrojků. U řapíků a stopek plodů se v místech přirůstání ke stonkům objevují nekrotické skvrny s velkým množstvím velmi drobných černých plodniček. Přilehlé listy a plody žloutnou a odumírají. Napadené plody se deformují, od špičky černají a zasychají. Hniloba někdy postupuje jen uvnitř plodů. Větší škody jsou u pozdně letních a podzimních kultur.
Slupka i dužnina plodů měkne a hnědne. Na hnědých skvrnách se většinou vytvářejí soustředné kruhy špinavě bílých polštářků, které jsou tvořeny fruktifikačními orgány houby. Napadené plody většinou opadávají, ale mohou i mumifikované zůstat viset na stromech. V případě, že se choroba objeví ve skladovaném ovoci, je pro ní typická suchá hniloba, kdy plody jsou kožovité, nezcvrklé, černé, lesklé, bez soustředných kruhů. V ojedinělých případech mohou být napadeny i větvičky a výjimečně i květy. Choroba napadá jabloně (především odrůdy Kids Orange, Ontario, Šampion aj.), hrušně, kdouloně, ale velmi často i lísku obecnou (postupné hnědnutí a opad plodů).
Slupka i dužnina plodů všech druhů peckovin (meruňky, broskve, slívy, třešně, višně) měkne a hnědne. Na hnědých pletivech se vytvářejí špinavě bílé polštářky, které jsou tvořeny fruktifikačními orgány houby. Tyto polštářky jsou většinou uspořádány v soust
Pod pojmem "podehnívání" salátu je třeba vidět houbovou chorobu hlávkového salátu způsobovanou několika druhy mikroskopických, převážně půdních hub, u nichž jsou obdobné příznaky. Vnější listy vadnou, žloutnou, klesají k zemi. Napadené rostliny postupně odumírají, za sucha usychají, za vlhka hnijí. V případě sklerotiniové hniloby je nejprve napaden kořenový krček, na němž se vytvářejí drobná (v případě houby Sclerotinia minor) nebo větší (v případě S. sclerotiorum) černá tělíska. Kořenomorka bramborová (Rhizoctonia solani) se většinou neprojevuje viditelnými příznaky. Poškození, která způsobuje, jsou však vstupní branou pro infekce způsobené jinými patogeny, mezi které patří především polosaprofytické šedé hniloby (Botryotinia fuckeliana). Ty jsou typické nápadně šedým myceliem houby na všech napadených částech (především na bázích listů).
Šedá hniloba (dříve plíseň šedá) je někdy podle anamorfního stádia houby, která ji způsobuje (Botrytis cinerea), označována též jako "botrytida". U jahodníku napadá především zrající a zralé plody, ale i nezralé plody, květy, květní stopky a listové čepele a řapíky. Na listech a stopkách způsobuje hnědé ohraničené skvrny a u květů je příčinou jejich zasychání a vadnutí. Nezralé plody hnědnou a zralé měknou, pokrývají se šedavým povlakem houby a hnijí. Jedná se o nejzávažnější chorobu jahod, která může způsobit i totální zničení veškeré sklizně.
Tato hniloba, která je též nazývána jako "plíseň šedá" nebo "botrytida", napadá všechny nadzemní části rostlin, kde způsobuje vodnaté, rychle se rozšiřující skvrny, které postupně hnědnou, zasychají a pokrývají se typickým šedým povlakem houby. Na napadených částech se někdy vytvářejí černá tělíska. Kromě této hniloby pak stejný původce způsobuje na plodech, především u rychlených rajčat, bledé kroužky ("prstýnky"), většinou s nepatrnou černou tečkou uprostřed. Tento typ "poškození" je z praktického hlediska neškodný (jedná se jen o jakousi "vadu krásy"), neboť nemá vliv na výnos, kvalitu nebo skladovatelnost plodů.
Šedá hniloba (také plíseň šedá nebo botrytida) napadá hrozny od doby po odkvětu až do úplné zralosti. Napadené mladé hrozny zasychají, u starších pak jsou napadány i stopky a třapiny (nekrotické skvrny a zasychání). Bobule za sucha zasychají a za vlhka hnijí a pokrývají se šedavým povlakem houby. Za příznivých podmínek dochází i k napadení listů (skvrny s koncentrickými kruhy), letorostů (bělavé zabarvení, popř. drobná černá tělíska), oček a štěpů.
