Jedná se o jednoho z nejběžnějších škůdců různých ovocných druhů. Jeho housenky okusují listy a při přemnožení dochází až k holožírům. Nejznámější jsou výskyty na jabloních, ale škodí např. i na trnkách, hlozích, břízách, topolech aj. Ve škodlivém množství se vyskytuje především v méně ošetřovaných zahradách, v alejích kolem silnic. K přemnožení dochází především v teplejších oblastech. Housenky jsou dlouze chlupaté, skoro černé, později pestře zbarvené a až 5 cm dlouhé.
Červci jsou stejnokřídlý hmyz, který se velmi intenzivně rozmnožuje. Samičky červců jsou bezkřídlé, samečci jsou okřídlení. Napadají nejrůznější bylinné rostliny a dřeviny, v našich podmínkách poškozují především skleníkové nebo pokojové rostliny. Dospělci i larvy červců vysávají pletiva z listů, větví a stonků a tím se napadené rostliny deformují, zaostávají v růstu a při přemnožení často hynou. Většina červců vylučuje medovici, na které rostou černě houbového původu. Někteří červci (především vlnatí) žijí i na kořenech rostlin. Červce rozdělujeme na červce vlnaté (mají na povrchu těla voskové výpotky ve formě poprašků, vláken nebo chomáčků - např. červec paprsčitý a č. citroníkový, kteří škodí na orchidejích, palmách, citrusech a jiných hrnkových rostlinách), puklice (jejich těla jsou pokryty vyklenutým a většinou okrouhlým štítkem, který je v dospělosti pevný - např. p. polokulovitá a p. kaktusová, které škodí na pokojových a skleníkových rostlinách, nebo p. lísková a p. březová, které škodí na venkovních okrasných dřevinách a na štítenky (jsou pokryty štítky různé velikosti a tvaru - např. š. kaktusová, která škodí na kaktusech, š. břečťanová a š. skleníková, které škodí především na hrnkových rostlinách).
Na brukvovité zelenině způsobují škody čtyři druhy dřepčíků. Brouci jsou 2 až 2,5 milimetrů dlouzí a u d. černého a d. černonohého mají celé krovky černé, kdežto brouci d. polního a d. zelného mají na krovkách podélné žluté pruhy. Silné zadní nohy jim umožňují skákat a proto jsou také někdy nazývány "zelnými blechami". Již brzy na jaře napadají brukvovité plodiny (ale i plevelné nebo volně rostoucí rostliny) v jejichž listech brouci vykusují drobné (průměr 1 až 3 milimetry), okrouhlé jamky nebo otvory ("okénka"). Při silnějším přemnožení mohou mladé rostliny zcela zničit. Často dokonce zničí klíčící rostlinky ještě dříve než tyto stačí vzejít (ještě pod povrchem půdy). Larvy d. zelného vyžírají v listech chodbičky (miny), arvy ostatních druhů dřepčíků okusují jemné kořínky rostlin.
Latinsky (Didymascella thujina, Kabatina thujae nebo Argyresthia thuiella)
Příznaky
Příznakově velmi podobná poškození thují mohou způsobovat čtyři odlišné příčiny. Velmi častou příčinou hnědnutí a zasychání konců výhonů je sucho (především na jaře, po zimě) nebo i posypové soli. V tomto případě na napadených částech nejsou žádné příznaky poškození hmyzem nebo houbovou infekcí. V případě napadení houbami Kabatina thujae nebo Didymascella thujina jsou příznaky zřetelné většinou až koncem léta a na bázi odumřelých výhonů jsou zřetelné drobné černé plodničky, nebo naduřelé polštářkovité plodnice. V případě, že na bázi výhonů je zřetelný vyhlodaný drobný otvor, jedná se o poškození škůdcem molovkou thujovou (Argyresthia thuiella). V tomto případě se první příznaky objevují většinou až od srpna. Podobný druh škodí na jalovcích.
Nejznámějším škůdcem z této skupiny je bělásek zelný (Pieris brassicae), který klade vajíčka ve skupinách a jeho typicky žlutozelené housenky s černými skvrnami okusují listy od okrajů a ponechávají z nich jen nervaturu (žilnatinu). Největší škody způsobují od července do září. V posledních letech je však většinou škodlivější bělásek řepový (P. rapae), který klade vajíčka jednotlivě. Housenky běláska řepového jsou matně zelené (tmavo- i světlezelené) a po krátkém žíru na vnějších listech, kde vykusují kruhové otvory, se prokusují dovnitř hlávek, které pak často následkem druhotné infekce podléhají hnilobě. Podobné škody jako bělásek řepový způsobují i housenky některých můr, zejména můry zelné (Mamestra brassicae) a můry kapustové (M. oleracea). Housenky těchto můr, obdobně jako dospělí motýli, jsou přes den skryté v půdě nebo mezi listy a rostliny ožírají především v noci. Na poškozených rostlinách jsou většinou zřejmé, kromě požerků, jen tmavozelené hromádky trusu. Typicky nočními škůdci jsou i žlutohnědé housenky osenice polní (Agrotis segetum), které jednak poškozují rostliny obdobně jako housenky uvedených můr, ale okusují i všechny podzemní části a mladé rostliny pak často překusují v kořenových krčcích. Tento škůdce však neškodí jen na košťálovinách, ale prakticky na všech kulturních a na mnohých planých nebo plevelných rostlinách.
Květilka zelná je jedním z nejobávanějších škůdců zeleniny. Je to druh mouchy, jejíž bílé, beznohé a bezhlavé larvy okusují kořínky mladých rostlin, později i hlavní kořen. Rostliny následkem toho zpomalují svůj růst, vadnou, některé žloutnou, jiné červenají a většinou i hynou. Vždy se dají z půdy snadno vytáhnout. Larvy druhé a třetí generace pak většinou vyžírají chodbičky v košťálech a na bázích hlavních žeber listů (u hlávkového a pekingského zelí, hlávkové kapusty, květáku). Takto poškozená pletiva velmi často, především za vlhkého nebo deštivého počasí, podléhají druhotným bakteriálním hnilobám. Poškozovány jsou však i zdužnatělé kořeny (např. u japonských ředkví) nebo bulvičky a bulvy (ředkvička, vodnice, tuřín). Obdobné škody jako květilka zelná způsobuje i vzácnější květilka ředkvová (Delia platura).
Brzy na jaře dospělí brouci svým žírem citelně poškozují rašící pupeny (vykusují v nich otvory). Větší škody však způsobují jejich žlutavé, rohlíčkovitě zahnuté larvy s tmavou hlavou, které vyžírají vnitřky poupat, především jejich generativní orgány (pestíky, tyčinky, prašníky, semeníky), později i vnitřní části květních plátků. Následkem toho se poupata nerozvíjí, hnědnou a zasychají. Květopas jabloňový způsobuje škody především na jabloních, ale občas škodí i na hrušních. Nejvíce jsou poškozovány stromy rostoucí v blízkosti lesů nebo parků, kde brouci nacházejí dostatek úkrytů.
Mery jsou savý hmyz. Jejich lepkavé výkaly jsou porůstány saprofytními "černěmi". Larvy (nymfy) mery jabloňové (P. mali) sají po vyrašení v úžlabí květních stopek a v mladých listových růžicích jabloní, vzácněji i kdouloní, jeřábů a hrušní. Následkem toho se brzdí kvetení a snižuje se výnos a kvalita plodů. Tato mera se nejvíce vyskytuje v chladnějších vyšších polohách a to především na starých vysokokmenech. Larvy mery skvrnité (P. pyri) sají především v paždích rašících listů na květních pupenech a později na vrchních stranách listů hrušní. Největší škody způsobují larvy druhé generace, které svým intenzivním sáním ucpávají průduchy listů s následným jejich odumíráním. Nepříjemným škůdcem hrušní je i mera ovocná (P. pyrisuga). Její larvy se vyskytují v koloniích výhradně na listech, které vlivem sání silně zakrňují. Tato mera nevylučuje medovici. Mera hrušňová (P. pyricola) může způsobovat až odumírání listů a květů hrušní.
Molice skleníková je jeden z nejobávanějších škůdců skleníkových a pokojových rostlin. Nejvíce ohroženy bývají rychlené okurky a rajčata, z okrasných rostlin pak především gerbery, fuchsie a velkokvěté muškáty. Přímé škody molice způsobují sáním na rostlinách. Následkem toho dochází k odbarvování, deformování a opadávání listů. Napadené rostliny zakrňují, chřadnou a nezřídka i hynou. Škodí i znečišťováním výpěstků medovicí a černěmi a přenosem některých virových chorob. Molice vylučují lepkavou sladkou medovici, která ulpívá na listech, kde je porůstána houbovými černěmi. Kromě molice skleníkové se u nás rozšiřuje i příbuzná molice bavlníková (Bemisia tabaci).
Pidikřísek růžový (někdy též označován jako pidikřísek šípkový) způsobuje svým žírem zejména na vrchní straně listů růží velké množství velmi drobných teček, které působí jako jemné žlutobílé kropenatění listů. Toto poškození je nejprve zřetelné kolem nervatury, později pokrývá prakticky celou plochu listů. U velkokvětých růží výhony se silněji napadenými listy většinou omezují svůj růst do délky. Intenzita poškození je závislá i na druhu a odrůdě růží. Nejvíce jsou napadány pnoucí růže, především rostoucí na suchých, slunných stanovištích, chráněných proti prodění vzduchu. Na spodní straně listů je možné pozorovat larvy a dospělce. Larvy jsou bezkřídlé a dospělci mají průsvitná světlezelená křídla, střechovitě složená nad tělem. Při vyrušení odskakují.
Napadené listy se typickým způsobem svinují podél hlavního nervu a to spodní stranou dovnitř. Z listů tak vznikají podlouhlé trubičky. Uvnitř těchto trubiček je možné najít nejprve bílé, později zelené, asi 9 mm dlouhé larvy (housenice). V každém stočeném listu je vždy jedna larva. Napadány a poškozovány jsou především první vyrašené listy a to zejména u odrůd s jemnějšími listy. Kromě pilatěnky drobné (někdy též označované jako pilatka drobná) působí na růžích škody i další příbuzné pilatky. Pilatka růžová a pilatěnka růžová jsou příčinou okénkování, skeletování i okusování listů od okrajů, pilatka listová skeletuje vrchní stranu listů (spodní pokožku a nervaturu ponechává), p. hřebenová vykusuje v listech větší díry a okusuje též poupata a větvičky a p. dřeňová a p. prýtová vykusují v prýtech podélné chodbičky a tím způsobují úhyn konců větví. Pilatkám jsou příbuzné (též patří mezi pilatkovité) žlabatky (ž. růžová je původcem známých velkých střapatých až chmýřitých hálek na větvích růží) a bejlomorky, z nichž b. očkohlod (též očkokaz) vysává pletiva v místech naočkování a b. poupatová způsobuje vyžírání a zasychání poupat.
Jedná se o škůdce, který je v některých lokalitách značně rozšířený. Nejvíce jsou napadány jednotlivé stromy v zahradách, ve velkých sadech je vzácnější. Nažloutlé 3 až 4 mm dlouhé larvy tohoto šedočerného drobného (2,5 až 4 mm) komárka vyžírají mladé hrušky, které se deformují (především v blízkosti kališní jamky), uvnitř černají, hnijí, a předčasně opadávají. Uvnitř napadených plůdků se často nachází drobní "červíčci". Nedojde-li k opadu, plody se zahojí, ale zůstanou deformované a se silnou stopkou.
Latinsky (Lyonetia clerkella a Leucoptera malifoliella)
Příznaky
Podkopníčci jsou drobní motýlci, jejichž housenky poškozují listy ovocných dřevin (především jabloní, třešní, višní, slivoní, jeřábu nebo lísky) a dalších dřevin (např. hlohu). Housenky podkopníčka ovocného (Lyonetia clerkella) vykusují v parenchymu listů úzké hadovité chodbičky (miny), které se pozvolna mírně rozšiřují. Při přemnožení dochází k usychání listů a stromy z dálky vypadají jako spálené. Housenky podkopníčka spirálového (Leucoptera malifoliella) vykusují v listech okrouhlé plošné miny (podkopěnky, "komůrky") o velikosti 4 až 6 mm. Uvnitř min je spirálovitě uložený černý trus. Při přemnožení je celá listová čepel pokryta minami.
Na ovocných dřevinách přezimuje řada důležitých škůdců v různých vývojových fázích. Jedná se především o vajíčka nejběžnějších druhů svilušek, mšic, mer a píďalek, vajíčka nebo larvy štítenek a puklic, housenky obalečů a podkopníčka spirálového a motýli podkopníčka ovocného.
Tito drobní, žlutobílí, sklovitě lesklí a pomalu se pohybující roztoči žijí mezi chloupky a v záhybech nejmladších (srdéčkových) listů. Vlivem jejich sání, při kterém vylučují do rostlin pro ně jedovaté látky, se listy deformují, krnějí, svinují a tvrdnou. Při silnějším výskytu listy hnědnou a usychají. Napadené rostliny nasazují v následujícím roce podstatně méně květních poupat a plody se špatně vyvíjejí. Bez ošetření rostliny během dvou až tří let hynou.
Lícové strany listů napadených rostlin postupně získávají světlejší až žluté zbarvení (u fazolu pak někdy i bělavé až stříbřité), přičemž žilnatina (nervatura) zůstává zelená. Spodní strany listů jsou pokryty jemnou pavučinkou, ve které se pohybují velmi drobní (0,5 mm) nazelenalí nebo žlutí "pavoučci" s červenýma očima, kteří zde sají. Tím dochází ke zvýšenému odpařování a k poruchám růstu rostlin v důsledku vylučování toxických slin. Silněji napadené listy hnědnou a předčasně zasychají. Napadené rostliny mají oslabený růst, zpomalenou tvorbu plodů a často i předčasně hynou. Sviluška chmelová napadá mnoho druhů rostlin. Ze zeleniny jsou to především rychlené lilky (baklažány), okurky a ostatní tykvovité druhy (tykve, melouny, cukety, patizony), papriky, rajčata a fazol.
Svilušky jsou velmi drobní, světle žlutí nebo i červení, ovální roztoči, kteří sají na rostlinách, především na spodní straně listů, kde si vytvářejí jemné pavučinky. Nejčastěji se jedná o svilušku chmelovou. Napadají široké spektrum nejrůznějších rostlin. Z okrasných rostlin jsou to především azalky, kaktusy, kaly, karafiáty, fíkusy, gerbery, saintpaulie, palmy aj. Vlivem sání vznikají na listech tečkovité skvrny. Napadené listy většinou postupně žloutnou a zasychají.
Na ovocných dřevinách se vyskytuje několik druhů drobných (0,4 až 0,7 mm) svilušek, které žijí na spodní straně listů. Následkem sání jsou listy na lícní straně drobně skvrnité a postupně nabývají světlejšího, stříbřitého nebo bronzovitého zbarvení. Silněji napadené listy postupně hnědnou a předčasně zasychají a v následujících letech po přemnožení mají stromy nižší výnosy a méně kvalitní plody.
Vlivem tohoto mikroskopického roztoče (velikost přibližně 0,2 mm) vznikají na rostlinách rybízu velké (až 1,5 cm v průměru), zduřelé a kulovité pupeny (hálky), které na jaře neraší, ale hnědnou, zasychají a opadávají. Tento příznak je typický pro rybíz černý, avšak škůdce napadá i rybíz červený a bílý. Zde však nedochází ke zduření pupenů, ale invadované pupeny buď raší značně opožděně nebo nevyraší vůbec. V obou případech se u napadených rostlin postupně snižuje výnos vlivem redukce počtu zdravých pupenů. Kromě těchto přímých škod je vlnovník rybízový i přenašečem velmi nebezpečného virového zvratu rybízu (black currant reversion virus - BCRV), při kterém dochází nejen k morfologickým změnám (např. tzv. kopřivovité listy), ale i k degenerativním změnám květních orgánů a tím k tomu, že neplodí ani pupeny, které nejsou přímo poškozeny vlnovníkem. Jedná se o velmi nebezpečného škůdce, jehož škodlivost je v posledních letech na postupu. Velmi často je příčinou likvidace i velkých plantáží především černého rybízu. Škodlivost vlnovníka u červených a bílých odrůd často uniká pozornosti pěstitelů nebo je dávána v souvislost s jinými příčinami.
Larvy této malé pestré mouchy způsobují všeobecně známou "červovitost" třešní a višní. Kromě nich však škodí i na střemše, dřínu, mahalebce a zimolezu. Vnitřek napadených plodů měkne, hnědne a zejména za vlhkého počasí hnije. Jedná se o nejzávažnějšího a nejrozšířenějšího škůdce třešní. Mnohdy bývají napadeny téměř všechny plody. Nejvíce napadány jsou plody sladkých, především pozdních odrůd.
Zobonosky jsou typičtí nosatcovití brouci. Nejčastěji se vyskytuje zobonoska jablečná a zobonoska ovocná. Oba druhy škodí na pupenech, květech a listech a později vykusují drobné jamky v mladých plůdcích, nejčastěji jabloní, ale i hrušní, třešní, višní, slivoní, meruněk, broskvoní i trnek a hlohu. Poškozené plody se následkem žíru příznačně deformují. Plody, do kterých jsou nakladena vajíčka, mají samičkami nakousnuté stopky a opadávají. Podobné škody způsobuje i zobonoska třešňová. Zobonoska prýtová klade vajíčka do mladých letorostů jabloní, hrušní, třešní, višní a slivoní a zobonoska jabloňová do řapíků jednotlivých listů jabloní. Napadené letorosty pak zasychají a visí dolů. Zobonoska révová nakusuje řapíky listů hrušní a révy vinné a zavadající listy pak stáčí do typických "doutníků". Obdobné smotky na lísce způsobuje zobonoska lísková.
