Především na horní straně listů vznikají hnědočerné, černofialové až černé skvrny, různě velké a různého tvaru. Tvar i barva skvrn jsou často závislé na odrůdě růží. Velmi často mají skvrny jemně paprsčitý okraj. Počet a velikost skvrn se zvětšuje a skvrny často splývají. Na povrchu skvrn na vrchní straně listů je možné pozorovat velmi drobné, černé, puchýřkovité plodničky, ve kterých jsou výtrusy, a které se po protržení pokožky rozšiřují do svého okolí. Napadené listy nebo jednotlivé lístky žloutnou a předčasně opadávají. Při velmi silné infekci mohou být napadeny i zelené větvičky nebo dokonce i květy. Následkem napadení se rostliny postupně oslabují, čímž se stávají náchylnější ke zmrznutí a současně i méně kvetou. Mezi jednotlivými odrůdami jsou značné rozdíly v náchylnosti. K nejnáchylnějším patří např. odrůdy Mabela, Sonja a Whisky. Nejméně jsou napadány pnoucí růže.
Na obou stranách listů, na mladých výhonech, na poupatech, ale i na květních lístcích vznikají bělavé, moučnaté povlaky, které jsou později plsťovité až šedě zbarvené. Na těchto povlacích postupně vznikají drobné, kulovité, černé plodničky. Napadené listy se zkrucují, zpomalují růst, žloutnou a později hnědnou a odumírají.
Pidikřísek růžový (někdy též označován jako pidikřísek šípkový) způsobuje svým žírem zejména na vrchní straně listů růží velké množství velmi drobných teček, které působí jako jemné žlutobílé kropenatění listů. Toto poškození je nejprve zřetelné kolem nervatury, později pokrývá prakticky celou plochu listů. U velkokvětých růží výhony se silněji napadenými listy většinou omezují svůj růst do délky. Intenzita poškození je závislá i na druhu a odrůdě růží. Nejvíce jsou napadány pnoucí růže, především rostoucí na suchých, slunných stanovištích, chráněných proti prodění vzduchu. Na spodní straně listů je možné pozorovat larvy a dospělce. Larvy jsou bezkřídlé a dospělci mají průsvitná světlezelená křídla, střechovitě složená nad tělem. Při vyrušení odskakují.
Napadené listy se typickým způsobem svinují podél hlavního nervu a to spodní stranou dovnitř. Z listů tak vznikají podlouhlé trubičky. Uvnitř těchto trubiček je možné najít nejprve bílé, později zelené, asi 9 mm dlouhé larvy (housenice). V každém stočeném listu je vždy jedna larva. Napadány a poškozovány jsou především první vyrašené listy a to zejména u odrůd s jemnějšími listy. Kromě pilatěnky drobné (někdy též označované jako pilatka drobná) působí na růžích škody i další příbuzné pilatky. Pilatka růžová a pilatěnka růžová jsou příčinou okénkování, skeletování i okusování listů od okrajů, pilatka listová skeletuje vrchní stranu listů (spodní pokožku a nervaturu ponechává), p. hřebenová vykusuje v listech větší díry a okusuje též poupata a větvičky a p. dřeňová a p. prýtová vykusují v prýtech podélné chodbičky a tím způsobují úhyn konců větví. Pilatkám jsou příbuzné (též patří mezi pilatkovité) žlabatky (ž. růžová je původcem známých velkých střapatých až chmýřitých hálek na větvích růží) a bejlomorky, z nichž b. očkohlod (též očkokaz) vysává pletiva v místech naočkování a b. poupatová způsobuje vyžírání a zasychání poupat.
Na jaře, brzy po vyrašení listů růží, se na starších větvích, ale někdy i na listech nebo kališních lístcích objevují oranžové až světle oranžovočervené ložiska výtrusů, které se šíří do svého okolí. V létě se pak na horní straně listů tvoří žluté skvrny a na spodní straně drobné, žluté, prášivé kupky letních výtrusů. Koncem léta a na podzim se pak na listech objevují černé kupky zimních výtrusů. Při silnějším napadení dochází k předčasnému opadu listů a k deformacím výhonů. Nejnáchylnější jsou odrůdy vyšlechtěné z druhů Rosa gallica a R. laxa. Polyantky a pnoucí růže jsou odolné.
