Chloróza nebo též žloutenka či kalcióza se vyskytuje především na révě vinné a u broskvoní, ale též u třešní, hrušní, kdouloní, jabloní, slivoní nebo i jahodníku a maliníku. Listové čepele postupně žloutnou, ale žilnatina zůstává zelená. Později jsou žluté celé listy, které se kroutí, mezi žilnatinou hnědnou a předčasně opadávají. Přírůstky dřeva jsou malé, dřevo špatně vyzrává, rostliny slabě kvetou a vzniklé květy a plody často opadávají. Pokud se plody vytvoří, jsou podřadné jakosti. Tento typ chlorózy se nesmí zaměňovat s jinými fyziologickými poruchami (např. s nedostatkem hořčíku) nebo i s chorobami, především virovými.
Brzy na jaře dospělí brouci svým žírem citelně poškozují rašící pupeny (vykusují v nich otvory). Větší škody však způsobují jejich žlutavé, rohlíčkovitě zahnuté larvy s tmavou hlavou, které vyžírají vnitřky poupat, především jejich generativní orgány (pestíky, tyčinky, prašníky, semeníky), později i vnitřní části květních plátků. Následkem toho se poupata nerozvíjí, hnědnou a zasychají. Květopas jabloňový způsobuje škody především na jabloních, ale občas škodí i na hrušních. Nejvíce jsou poškozovány stromy rostoucí v blízkosti lesů nebo parků, kde brouci nacházejí dostatek úkrytů.
Mery jsou savý hmyz. Jejich lepkavé výkaly jsou porůstány saprofytními "černěmi". Larvy (nymfy) mery jabloňové (P. mali) sají po vyrašení v úžlabí květních stopek a v mladých listových růžicích jabloní, vzácněji i kdouloní, jeřábů a hrušní. Následkem toho se brzdí kvetení a snižuje se výnos a kvalita plodů. Tato mera se nejvíce vyskytuje v chladnějších vyšších polohách a to především na starých vysokokmenech. Larvy mery skvrnité (P. pyri) sají především v paždích rašících listů na květních pupenech a později na vrchních stranách listů hrušní. Největší škody způsobují larvy druhé generace, které svým intenzivním sáním ucpávají průduchy listů s následným jejich odumíráním. Nepříjemným škůdcem hrušní je i mera ovocná (P. pyrisuga). Její larvy se vyskytují v koloniích výhradně na listech, které vlivem sání silně zakrňují. Tato mera nevylučuje medovici. Mera hrušňová (P. pyricola) může způsobovat až odumírání listů a květů hrušní.
Slupka i dužnina plodů měkne a hnědne. Na hnědých skvrnách se většinou vytvářejí soustředné kruhy špinavě bílých polštářků, které jsou tvořeny fruktifikačními orgány houby. Napadené plody většinou opadávají, ale mohou i mumifikované zůstat viset na stromech. V případě, že se choroba objeví ve skladovaném ovoci, je pro ní typická suchá hniloba, kdy plody jsou kožovité, nezcvrklé, černé, lesklé, bez soustředných kruhů. V ojedinělých případech mohou být napadeny i větvičky a výjimečně i květy. Choroba napadá jabloně (především odrůdy Kids Orange, Ontario, Šampion aj.), hrušně, kdouloně, ale velmi často i lísku obecnou (postupné hnědnutí a opad plodů).
Na ovocných dřevinách se vyskytuje celá řada různých mšic. Zelená nebo zelenočerná mšice jabloňová způsobuje na jabloních a hrušních svinování listů, zkrucování letorostů a deformace plodů. Různě zbarvená m. jitrocelová je příčinou deformací a typického zčervenání listů jabloní. Deformace a žloutnutí listů hrušní způsobuje m. svízelová. M. broskvoňová nebo m. hnízdotvorná způsobují svinování a deformace nejmladších listů broskvoní. Podobné příznaky na slivoních způsobuje zelená m. slívová, m. bodláková nebo m. švestková, která však napadá i broskvoně a meruňky. Zkroucení letorostů a svinování listů třešní je způsobováno výrazně černou m. třešňovou.
Housenky tohoto motýlka jsou nejčastějším původcem "červivosti" jablek, ale poškozují i hrušky, meruňky a vlašské ořechy. Housenky nejprve krátkodobě a prakticky neznatelně okusují listy. U jádrovin se pak prokusují dovnitř plodů směrem k jadřincům, v nichž někdy poškozují i semena. Vstupní otvory do plodů jsou vyplněny trusem, kterým jsou někdy přilepeny k plodům i nejbližší listy. Plody poškozené obalečem bývají druhotně napadány moniliovou hnilobou.
Tato choroba je příčinou bělavých povlaků na listech, květech, letorostech a mladých plodech. Silněji napadené části hnědnou a zasychají. Na plodech je kromě toho i příčinou mramorovité korkovitosti (rzivosti). Při dlouhodobějším zanedbání ochrany dochází k tvorbě malých listů, redukci přírůstků, zmenšení velikosti plodů, k silnému zasychání větví a postupnému chřadnutí celých stromů.
Jedná se o škůdce, který je v některých lokalitách značně rozšířený. Nejvíce jsou napadány jednotlivé stromy v zahradách, ve velkých sadech je vzácnější. Nažloutlé 3 až 4 mm dlouhé larvy tohoto šedočerného drobného (2,5 až 4 mm) komárka vyžírají mladé hrušky, které se deformují (především v blízkosti kališní jamky), uvnitř černají, hnijí, a předčasně opadávají. Uvnitř napadených plůdků se často nachází drobní "červíčci". Nedojde-li k opadu, plody se zahojí, ale zůstanou deformované a se silnou stopkou.
Na ovocných dřevinách přezimuje řada důležitých škůdců v různých vývojových fázích. Jedná se především o vajíčka nejběžnějších druhů svilušek, mšic, mer a píďalek, vajíčka nebo larvy štítenek a puklic, housenky obalečů a podkopníčka spirálového a motýli podkopníčka ovocného.
Jedná se o tzv. dvoubytnou rez, tzn., že má dva hostitele. Druhým hostitelem jsou dva druhy jalovců - jalovec čínský (Juniperus chinensis) a jalovec klášterský - dříve chvojka klášterská (Juniperus sabina). Na těchto jalovcích rez hrušňová způsobuje speciální útvary na větvích, které jsou za sucha prášivé a za vlhka rosolovité, ve kterých jsou zimní výtrusy houby. Především na listech a výjimečně i na letorostech a plodech hrušní se počátkem léta vytvářejí výrazné skvrny, které jsou z vrchní strany oranžové, později červeně lemované. Na spodní straně listu, popř. i na plodech a letorostech jsou výrazná žlutohnědá výrustkovitá ložiska letních výtrusů. Rez hrušňová je významnou chorobou hrušní a jalovců v těch lokalitách, kde jsou oba hostitelé v blízkosti do 150 až 200 metrů. Existují rozdíly v náchylnosti jednotlivých odrůd hrušní.
Choroba poškozuje listy, plody, květy a velmi často i letorosty. Na listech způsobuje tmavošedé až černé ostře ohraničené skvrny, které nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Opadávají i silněji napadené květy a mladé plody. Větší plody jsou typicky strupovité, často se deformují a někdy i praskají. Na letorostech vznikají tmavé skvrny, které zasychají, následkem čehož kůra na letorostech je drsná a praská.
Na ovocných dřevinách se vyskytuje několik druhů drobných (0,4 až 0,7 mm) svilušek, které žijí na spodní straně listů. Následkem sání jsou listy na lícní straně drobně skvrnité a postupně nabývají světlejšího, stříbřitého nebo bronzovitého zbarvení. Silněji napadené listy postupně hnědnou a předčasně zasychají a v následujících letech po přemnožení mají stromy nižší výnosy a méně kvalitní plody.
Vlnatka krvavá je mšice, jejíž bezkřídlé samičky jsou potkané dlouhými vlákny, takže kolonie této mšice vypadají jako chomáčky vaty. Vosková vlákna jsou přirozenou ochranou vlnatek proti jejich parazitům a predátorům. Během vegetace mšice sají na dřevnatých větvích, vyjímečně i na letorostech. Větve v místech sání se deformují a vytvářejí se na nich nádorky, které často praskají. Praskliny pak mohou být vstupní branou druhotných infekcí, především dřevokazných hub. Na starém dřevě vlnatka krvavá saje většinou na hojivém pletivu, které je vytvořeno na různých ranách. Silně napadené větve zaostávají v růstu a mohou uhynout, zejména jsou-li stromy nedostatečně hnojeny.
Zobonosky jsou typičtí nosatcovití brouci. Nejčastěji se vyskytuje zobonoska jablečná a zobonoska ovocná. Oba druhy škodí na pupenech, květech a listech a později vykusují drobné jamky v mladých plůdcích, nejčastěji jabloní, ale i hrušní, třešní, višní, slivoní, meruněk, broskvoní i trnek a hlohu. Poškozené plody se následkem žíru příznačně deformují. Plody, do kterých jsou nakladena vajíčka, mají samičkami nakousnuté stopky a opadávají. Podobné škody způsobuje i zobonoska třešňová. Zobonoska prýtová klade vajíčka do mladých letorostů jabloní, hrušní, třešní, višní a slivoní a zobonoska jabloňová do řapíků jednotlivých listů jabloní. Napadené letorosty pak zasychají a visí dolů. Zobonoska révová nakusuje řapíky listů hrušní a révy vinné a zavadající listy pak stáčí do typických "doutníků". Obdobné smotky na lísce způsobuje zobonoska lísková.
