Jedná se o jednoho z nejběžnějších škůdců různých ovocných druhů. Jeho housenky okusují listy a při přemnožení dochází až k holožírům. Nejznámější jsou výskyty na jabloních, ale škodí např. i na trnkách, hlozích, břízách, topolech aj. Ve škodlivém množství se vyskytuje především v méně ošetřovaných zahradách, v alejích kolem silnic. K přemnožení dochází především v teplejších oblastech. Housenky jsou dlouze chlupaté, skoro černé, později pestře zbarvené a až 5 cm dlouhé.
Chloróza nebo též žloutenka či kalcióza se vyskytuje především na révě vinné a u broskvoní, ale též u třešní, hrušní, kdouloní, jabloní, slivoní nebo i jahodníku a maliníku. Listové čepele postupně žloutnou, ale žilnatina zůstává zelená. Později jsou žluté celé listy, které se kroutí, mezi žilnatinou hnědnou a předčasně opadávají. Přírůstky dřeva jsou malé, dřevo špatně vyzrává, rostliny slabě kvetou a vzniklé květy a plody často opadávají. Pokud se plody vytvoří, jsou podřadné jakosti. Tento typ chlorózy se nesmí zaměňovat s jinými fyziologickými poruchami (např. s nedostatkem hořčíku) nebo i s chorobami, především virovými.
Brzy na jaře dospělí brouci svým žírem citelně poškozují rašící pupeny (vykusují v nich otvory). Větší škody však způsobují jejich žlutavé, rohlíčkovitě zahnuté larvy s tmavou hlavou, které vyžírají vnitřky poupat, především jejich generativní orgány (pestíky, tyčinky, prašníky, semeníky), později i vnitřní části květních plátků. Následkem toho se poupata nerozvíjí, hnědnou a zasychají. Květopas jabloňový způsobuje škody především na jabloních, ale občas škodí i na hrušních. Nejvíce jsou poškozovány stromy rostoucí v blízkosti lesů nebo parků, kde brouci nacházejí dostatek úkrytů.
Mery jsou savý hmyz. Jejich lepkavé výkaly jsou porůstány saprofytními "černěmi". Larvy (nymfy) mery jabloňové (P. mali) sají po vyrašení v úžlabí květních stopek a v mladých listových růžicích jabloní, vzácněji i kdouloní, jeřábů a hrušní. Následkem toho se brzdí kvetení a snižuje se výnos a kvalita plodů. Tato mera se nejvíce vyskytuje v chladnějších vyšších polohách a to především na starých vysokokmenech. Larvy mery skvrnité (P. pyri) sají především v paždích rašících listů na květních pupenech a později na vrchních stranách listů hrušní. Největší škody způsobují larvy druhé generace, které svým intenzivním sáním ucpávají průduchy listů s následným jejich odumíráním. Nepříjemným škůdcem hrušní je i mera ovocná (P. pyrisuga). Její larvy se vyskytují v koloniích výhradně na listech, které vlivem sání silně zakrňují. Tato mera nevylučuje medovici. Mera hrušňová (P. pyricola) může způsobovat až odumírání listů a květů hrušní.
Slupka i dužnina plodů měkne a hnědne. Na hnědých skvrnách se většinou vytvářejí soustředné kruhy špinavě bílých polštářků, které jsou tvořeny fruktifikačními orgány houby. Napadené plody většinou opadávají, ale mohou i mumifikované zůstat viset na stromech. V případě, že se choroba objeví ve skladovaném ovoci, je pro ní typická suchá hniloba, kdy plody jsou kožovité, nezcvrklé, černé, lesklé, bez soustředných kruhů. V ojedinělých případech mohou být napadeny i větvičky a výjimečně i květy. Choroba napadá jabloně (především odrůdy Kids Orange, Ontario, Šampion aj.), hrušně, kdouloně, ale velmi často i lísku obecnou (postupné hnědnutí a opad plodů).
Na ovocných dřevinách se vyskytuje celá řada různých mšic. Zelená nebo zelenočerná mšice jabloňová způsobuje na jabloních a hrušních svinování listů, zkrucování letorostů a deformace plodů. Různě zbarvená m. jitrocelová je příčinou deformací a typického zčervenání listů jabloní. Deformace a žloutnutí listů hrušní způsobuje m. svízelová. M. broskvoňová nebo m. hnízdotvorná způsobují svinování a deformace nejmladších listů broskvoní. Podobné příznaky na slivoních způsobuje zelená m. slívová, m. bodláková nebo m. švestková, která však napadá i broskvoně a meruňky. Zkroucení letorostů a svinování listů třešní je způsobováno výrazně černou m. třešňovou.
Nejznámějším projevem nedostatku vápníku je fyziologická (též hořká) pihovitost (resp. skvrnitost) jablek, při které vznikají pod pokožkou plodů propadlé ostrůvky nahnědlého a hořkého pletiva. Porucha se vyskytuje zejména na mladých stromech nebo u velkých plodů a to především u citlivých odrůd. U zeleniny je relativní nedostatek přijatelného vápníku příčinou velmi časté suché hniloby konců plodů rajčete a papriky, ale i neinfekční nekrózy vnitřních listů hlávek zelí, neinfekční okrajové nekrózy (spály) listů (např. salátu nebo košťálovin), neinfekční nekrózy vnitřních suknic cibule, neinfekční tečkovitosti listů pekingského zelí, propadání a hnědnutí středů růžic květáku nebo neinfekčního hnědnutí poupat brokolice.
Housenky tohoto motýlka jsou nejčastějším původcem "červivosti" jablek, ale poškozují i hrušky, meruňky a vlašské ořechy. Housenky nejprve krátkodobě a prakticky neznatelně okusují listy. U jádrovin se pak prokusují dovnitř plodů směrem k jadřincům, v nichž někdy poškozují i semena. Vstupní otvory do plodů jsou vyplněny trusem, kterým jsou někdy přilepeny k plodům i nejbližší listy. Plody poškozené obalečem bývají druhotně napadány moniliovou hnilobou.
Tato choroba je příčinou bělavých povlaků na listech, květech, letorostech a mladých plodech. Silněji napadené části hnědnou a zasychají. Na plodech je kromě toho i příčinou mramorovité korkovitosti (rzivosti). Při dlouhodobějším zanedbání ochrany dochází k tvorbě malých listů, redukci přírůstků, zmenšení velikosti plodů, k silnému zasychání větví a postupnému chřadnutí celých stromů.
Larvičky tohoto škůdce vyžírají v květnu a v červnu v mladých plůdcích chodbičky směrem k jadřinci a jsou tak příčinou jejich "červivosti". Poškozené plody mají okrouhlý otvor a uvnitř jsou dutiny vyplněné černým trusem. Tyto plody většinou opadávají, ale škody jsou velmi často přičítány fyziologickému propadu plůdků. Známější jsou škody, ke kterým dochází v případech, že larvičky poškozují jen povrchová pletiva plodů. Plody pak sice rostou, ale na jejich povrchu je spirálovitá jizva zacelená korkovitým pletivem. Nejnáchylnější jsou zejména odrůdy Idared, James Grieve nebo Vista Bella a to především v sadech, kde se neprovádí žádná ochrana. Na hrušních příbuzná pilatka hrušňová (Hoplocampa brevis) vyžírá mladé plody, které následkem toho opadávají nebo jsou drobné.
Latinsky (Lyonetia clerkella a Leucoptera malifoliella)
Příznaky
Podkopníčci jsou drobní motýlci, jejichž housenky poškozují listy ovocných dřevin (především jabloní, třešní, višní, slivoní, jeřábu nebo lísky) a dalších dřevin (např. hlohu). Housenky podkopníčka ovocného (Lyonetia clerkella) vykusují v parenchymu listů úzké hadovité chodbičky (miny), které se pozvolna mírně rozšiřují. Při přemnožení dochází k usychání listů a stromy z dálky vypadají jako spálené. Housenky podkopníčka spirálového (Leucoptera malifoliella) vykusují v listech okrouhlé plošné miny (podkopěnky, "komůrky") o velikosti 4 až 6 mm. Uvnitř min je spirálovitě uložený černý trus. Při přemnožení je celá listová čepel pokryta minami.
Na ovocných dřevinách přezimuje řada důležitých škůdců v různých vývojových fázích. Jedná se především o vajíčka nejběžnějších druhů svilušek, mšic, mer a píďalek, vajíčka nebo larvy štítenek a puklic, housenky obalečů a podkopníčka spirálového a motýli podkopníčka ovocného.
Choroba poškozuje listy, plody i květy. Na listech způsobuje sazovité skvrny, které nekrotizují a silně napadené listy opadávají. Opadávají i silněji napadené květy a mladé plůdky. Větší plody jsou typicky strupovité, často se deformují a někdy i praskají.
Na ovocných dřevinách se vyskytuje několik druhů drobných (0,4 až 0,7 mm) svilušek, které žijí na spodní straně listů. Následkem sání jsou listy na lícní straně drobně skvrnité a postupně nabývají světlejšího, stříbřitého nebo bronzovitého zbarvení. Silněji napadené listy postupně hnědnou a předčasně zasychají a v následujících letech po přemnožení mají stromy nižší výnosy a méně kvalitní plody.
Vlnatka krvavá je mšice, jejíž bezkřídlé samičky jsou potkané dlouhými vlákny, takže kolonie této mšice vypadají jako chomáčky vaty. Vosková vlákna jsou přirozenou ochranou vlnatek proti jejich parazitům a predátorům. Během vegetace mšice sají na dřevnatých větvích, vyjímečně i na letorostech. Větve v místech sání se deformují a vytvářejí se na nich nádorky, které často praskají. Praskliny pak mohou být vstupní branou druhotných infekcí, především dřevokazných hub. Na starém dřevě vlnatka krvavá saje většinou na hojivém pletivu, které je vytvořeno na různých ranách. Silně napadené větve zaostávají v růstu a mohou uhynout, zejména jsou-li stromy nedostatečně hnojeny.
Zobonosky jsou typičtí nosatcovití brouci. Nejčastěji se vyskytuje zobonoska jablečná a zobonoska ovocná. Oba druhy škodí na pupenech, květech a listech a později vykusují drobné jamky v mladých plůdcích, nejčastěji jabloní, ale i hrušní, třešní, višní, slivoní, meruněk, broskvoní i trnek a hlohu. Poškozené plody se následkem žíru příznačně deformují. Plody, do kterých jsou nakladena vajíčka, mají samičkami nakousnuté stopky a opadávají. Podobné škody způsobuje i zobonoska třešňová. Zobonoska prýtová klade vajíčka do mladých letorostů jabloní, hrušní, třešní, višní a slivoní a zobonoska jabloňová do řapíků jednotlivých listů jabloní. Napadené letorosty pak zasychají a visí dolů. Zobonoska révová nakusuje řapíky listů hrušní a révy vinné a zavadající listy pak stáčí do typických "doutníků". Obdobné smotky na lísce způsobuje zobonoska lísková.
