Na vrchní straně listů se objevují světlezelené až žluté difúzní skvrny, na jejichž spodní straně vyrůstá jemně sametový povlak fruktifikačních orgánů houby (proto též někdy "plíseň sametová" nebo "hedvábná"), který je z počátku nazelenalý, později olivově hnědé barvy. Skvrny se rychle zvětšují a splývají. Napadené listy hnědnou a odumírají. Choroba se šíří od spodních (starších) listů směrem nahoru. Při silnější infekci zůstávají napadené rostliny velmi brzy bez listů. I když novější odrůdy rajčat již většinou mají určitou genetickou rezistenci vůči této chorobě, jedná se stále o nejzávažnější chorobu rychlených rajčat, zejména ve špatně větraných sklenících a fóliovnících.
Brouci i larvy nejprve vykusují do listů otvory, později listy okusují od okrajů. Při silnějším výskytu mohou být listové čepele až zcela zničené (holožíry). Kromě brambor může mandelinka bramborová poškozovat i rajčata (zejména mladé vzcházející rostliny z přímých výsevů), lilek vejcoplodý (baklažán) a některé druhy lilkovitých plevelů (blíny, durmany, lilky, mochyně, rulíky a tabáky).
Molice skleníková je jeden z nejobávanějších škůdců skleníkových a pokojových rostlin. Nejvíce ohroženy bývají rychlené okurky a rajčata, z okrasných rostlin pak především gerbery, fuchsie a velkokvěté muškáty. Přímé škody molice způsobují sáním na rostlinách. Následkem toho dochází k odbarvování, deformování a opadávání listů. Napadené rostliny zakrňují, chřadnou a nezřídka i hynou. Škodí i znečišťováním výpěstků medovicí a černěmi a přenosem některých virových chorob. Molice vylučují lepkavou sladkou medovici, která ulpívá na listech, kde je porůstána houbovými černěmi. Kromě molice skleníkové se u nás rozšiřuje i příbuzná molice bavlníková (Bemisia tabaci).
Nejznámějším projevem nedostatku vápníku je fyziologická (též hořká) pihovitost (resp. skvrnitost) jablek, při které vznikají pod pokožkou plodů propadlé ostrůvky nahnědlého a hořkého pletiva. Porucha se vyskytuje zejména na mladých stromech nebo u velkých plodů a to především u citlivých odrůd. U zeleniny je relativní nedostatek přijatelného vápníku příčinou velmi časté suché hniloby konců plodů rajčete a papriky, ale i neinfekční nekrózy vnitřních listů hlávek zelí, neinfekční okrajové nekrózy (spály) listů (např. salátu nebo košťálovin), neinfekční nekrózy vnitřních suknic cibule, neinfekční tečkovitosti listů pekingského zelí, propadání a hnědnutí středů růžic květáku nebo neinfekčního hnědnutí poupat brokolice.
Na všech nadzemních částech vznikají nejprve šedozelené vodnaté skvrny, které se rychle rozrůstají a postupně hnědnou. Na listech jsou nejčastěji lokalizovány na jejich okrajích a ze spodní strany jejich okrajů se za vlhkého počasí nebo ráno vyskytuje bělavý porost houby. Skvrny postupně zasychají a během krátké doby usychají celé listy. V posledních letech se stále častěji objevují i hnědé skvrny na stoncích nebo na stopkách plodů nebo květů. Nejtypičtější jsou skvrny na plodech. Ty jsou zpočátku zelenohnědé a postupně se rozrůstají a tmavnou. Povrch skvrn je nerovný a na průřezu skvrny hluboko zasahují do středu plodů. Dužina napadených plodů je ztvrdlá, nekonzumovatelná. Napadené plody nedozrávají. Plísní bramborovou jsou polní (venkovní) kultury napadané více než kultury rychlené. Mezi jednotlivými odrůdami nejsou při silnějším infekčním tlaku podstatnější rozdíly. Příznaky plísně bramborové na rajčatech jsou často zaměňovány se septoriovou skvrnitostí rajčete (Septoria lycopersici) nebo s alternáriovou skvrnitostí rajčete (Alternaria solani).
Tato hniloba, která je též nazývána jako "plíseň šedá" nebo "botrytida", napadá všechny nadzemní části rostlin, kde způsobuje vodnaté, rychle se rozšiřující skvrny, které postupně hnědnou, zasychají a pokrývají se typickým šedým povlakem houby. Na napadených částech se někdy vytvářejí černá tělíska. Kromě této hniloby pak stejný původce způsobuje na plodech, především u rychlených rajčat, bledé kroužky ("prstýnky"), většinou s nepatrnou černou tečkou uprostřed. Tento typ "poškození" je z praktického hlediska neškodný (jedná se jen o jakousi "vadu krásy"), neboť nemá vliv na výnos, kvalitu nebo skladovatelnost plodů.
